Potom Ducha svatého zevením svú smrt zvěděv, Boha přijem a za se bratří poprositi kázav, duši pustil a duše s andělským spievaním do nebes snažně i slavně vnesena. To se jest dálo po Božiem narození sedmistého dvacátého čvrtého léta.
O svatém Saviniánu a o svaté Savině tuto čti
Svatý Savinián a svatá Savina, sestra jeho, měli jsú otce pohana, jemužto jmě bylo Savin, byl muž múdrý a rodu znamenitého. S první ženú měl syna Saviniána a z druhú ženú Savinu dceru. A když se Saviniánovi, jeho synu, událo jemu čísti to, ješto David prorok v žaltáři píše a řka: „Pokrop mě, Hospodine, yzopem a očištěn budu, umyješ mě a nad sněžnú bělost běl budu,“ to slovo Božie silně na mysl vzev, poče s velikú radostí chtieti tomu slovu rozuměti. Proněžto zavřev se v svém pokoji, vznak na popele ležel, sobě tak řka v srdci: „Raději chci umříti, než bych toho slova nezrozumil.“ V tu dobu se jemu anděl zevil a řka: „Nezahubuj sebe na smrt, věz to, že jsi nalezl milost u Hospodina, a jakž se brzo pokřtíš, inhed bílej než snieh budeš. A tehdy urozumieš tomu slovu, jemužto nynie urozuměti žádáš.“ To anděl řekl, s uočí jemu splanul a svatý Savinianus u velikém obveselení diábelských modl se odřekl a pohanskú vieru potupil. Protož od svého otce velikú nenávist trpěl.
A když jemu otec často řiekal: „Proč se našim modlám nemodlíš! Prvé ty sám umři, než bychom my v tvém bludě všickni uvaleni byli.“ To svatý Savinián uslyšev, tajně odtad běžel a od jednoho města, jemužto Křezma diechu, přišel. A když byl u té řeky, jiežto Sekana diechu, tu požádal na Boze sv. křtu a na tom uslyšen. Tu inhed svatý křest přijal. V tu hodinu hlas přišel od Boha a řka: „To s již nalezl, ještož s dávno s prací žádal.“ To uslyšev svatý Savinián, huol v zemi vtekl a tu, jakž se Bohu pomodlil, tak inhed ta huol, od sebe ratolesti pustivši, vzkvetla. Pro ten div tisíc sto a osm pohanuov v Jezu Krista jsú věřili. Ty noviny ciesař Aurelianus uslyšev, své
