křesťan bohobojný. Na němžto počešta prositi, aby jima odpustili, kdež bysta nalezla pohanské chrámy, obořéc kostel udělal na čest Bohu. Na tom je césař milostivě uslyšal a po všech vlastech listy rozeslal, přikazuje, aby jich na všem poslušno bylo a všickni jim, ač by kto chtěl césařovu milost mieti, pomáhali. A když jednoho času ta dva sv. bratřence jeden kostel na tom miestě, ješto Gandianum slove, dělášta a jima všickni, kteříž tady jdiechu, césařovi k libosti dělati pomáháchu, přihodilo se, že jedni lidé, s vozem tady jeti majíc, počechu se raditi, kterak by se tu nestavili, ale některak se omluviec, pryč před se jeli. Tehda se tak radivše, sobě vymyslili, aby jednoho s svého tovařistva vznak jako umrlce přikryjíc. „Omluvíme se, že v tu hodinu jima pomoci nemožéchu, ale s umrlcem pryč jeti musíme.“ A když to tak vše učinichu, jednoho na vuoz vloživše, přikázachu jemu, aby nemluvil a oči zavřel. A tak když mimo ten kostel, jenžto ta sv. bratřence dělášta, se vezechu, tehda svatý Julián s bratrem k nim vecešta: „Synáčkové milí, postojiec málo, pomoztež nám dělati.“ K nimažto oni vecechu: „Nemuožeme, neb umrlce na voze máme.“ K nimžto svatý Julián vece: „Proč tak mentíte, synové?“ K tomu oni odpověděchu: „Nementíme, ale tak jest, jakž mluvíme.“ Jimžto sv. Julián vece: „Podlé spravedlnosti našeho milého Boha, staň se vám tak, jakž mluvíte. A když oni tak volóv pobádavše, podál odtad odjeli, počechu svého pacholka s vozu volati a řkúc: „Vstaň, jest čas, pobádaj voluov a spieš pojedem!“ A když se on nepohnul, přistúpivše počechu jím trhati a řkúce: „Blázne, vstaň a pojedem spieše!“ A zatiem v uoči jemu vzezřevše, nalezli, an mrtev leží. Proněžto se velmi užasše a viec těma svatýma nesměli nikdy mentiti. A to se jest dálo léta po narození Božém čtyřstého a čtvrtého. Amen.
O třetiem svatém Juliánu
A byl třetí svatý Julián, člověk mladý a tohoto světa znamenitě svěčský a urozený. Když se jemu jeden čas událo, s vohaři loviec, po jednom jelenu běžeti
