ji bratr Marin nazýváchu. Zatiem ona Božie děvice, tak se tajéci, nábožnej život vedla a velmi s velikú pokorú poslušna byla. A když byla dvadceti let vstáři, tehda její otec, k smrti se přiblíživ, ji k sobě pozvav, snažně ji zapověděl, aby nikomu nepronosila, by ženú byla. Zatiem svatá Marina jakžto jiný mnich drva z lesa do kláštera vozéše, často se u jednoho muže v domu stavováše jedúc. Jehožto muže dcera, jinde dietětem počevši, otcovi pověděla a řkúc: „Mnich Marin mnú vinen jest.“ Pronižto z kláštera jako vinna vyhnána, tři léta s jinými chudými kuory před klášterem a jinú almužnu berúci, o malém pokrmu živa byla. A ono dietě opatovi posláno a opat je dal svaté Marině pěstovati, jenžto jest pěstovala s velikú pokorú dvě létě, a což hanby bez vinny trpěla, ze všeho Bohu děkovala. A potom opat, vida její velikú pokoru, opět ji do kláštera navrátil a jí, což najsprostnějších úřaduov bylo, poručil. To ona vše nábožně a pokorně snesla a tak v té pokoře, snažně Bohu slúžéc, skončela a Bohu se dostala. Tehda, když podlé duchovnieho obyčeje její tělo, čistě chtiec pochovati, umýváchu, nalezli, nebyla mužem, ale děvice. Pronižto toho se velmi lekli, což jsú jí byli nevinně hanby činili, toho sú se s velikým skrúšením želejíc káli a to svaté tělo poctivě v kostele pochovali. A tu potom za dlúhé časy Buoh mnoho divuov ukazoval i ukazuje do dnešnieho dne. Amen.
O sv. Gervazí a Protazí
Svatý Gervazius a svatý Protazius byla syny svatého Vitalisse a to vše, což sta měla, pro Buoh chudým rozdavše. Na jednom modlitebném miestě [s]text doplněný editorem svatým Nazariem a svatým Celsem bydléc Hospodinu slúžiechu. A když je pohané jemše do Mediolána vedechu, tehdy svatého Nazaria a sv. Celsa, řetězy se nabivše, v moře je vrhli. A zatiem, když jedno knieže jménem Aškarius do Mediolána přijel, proti nimžto pohanská knížata předeň vyšedše, řekli: „Věz to, knieže, žeť naši bohové ijedné odpovědi dáti nechtie,
