a řkúc: „Toť si diáblovú mocí, že dietě promluvilo, učinil, ale pro to již naším viece biskupem nebudeš.“ Tehda svatý Brikcius své nevinny na věčie očiščení v svú čepici horúcieho uhlé nasypav, k hrobu svatého Martina došed, to uhlé přisuv, vece: „Jakž toto uhlé mé čepici nic jest neškodilo, takež v tom, ješto mě vinníte, před Bohem jsem práv a nevinen.“ Na to vešken lid nepodbav, mnoho jemu hanby a protivenství učinivše, z biskupstvie jeho vyhnali. A tak se je naplnilo, co jemu byl svatý Martin předpověděl.
A když tomu jinak svatý Brikcí nic učiniti nemoh, zdvih se odtad, k dvoru papežovu do Říma šel. A tu sedm let bydlel. A což byl někda protivenstvie svatému Martinu učinil, toho, tu bydle, nábožně se pokál. Zatiem všecka obec jednoho, jemužto Justimianus diechu, místo svatého Brikcí biskupem učinivše, do Říma jeho poslali, aby svatému Brikciovi toho biskupstva bránil. A když ten Justimianus na tu cestu se pozdvihl, přišed do jednoho města, jemužto Vercellis dějí, skončal a miesto něho opět jiný, jemužto Armenus diechu, biskupem učiněn. A ten čas svatý Brikcí s mocí s papežovú na své biskupstvo navrácen. A když z Říma vyšed svatý Brikcí, šest mil ušed, noclehoval, té noci jeho náměstek Armenus umřel. To svatý Brikcí Božím zevením zvěděv, svú čeled zbudil a řka: „Vstaňte, poďte se mnú na pochovánie turonského biskupa.“ A tak se je stalo, když jednú branú sv. Brikcí jdieše, v túž hodinu Armena, jeho náměstka, na pochovánie druhú branú nesiechu. A tu jeho pochovavše, svatý Brikcí v tom biskupství svatý život veda, sedm let přebyv, skončel a Bohu se dostal. Amen. To se jest dálo po Božiem narození čtrstého čvrtého léta.
O svaté Ceciliji, mučedlnici Božie, tuto se takto praví
Svatá Cecilia byla z Říma znamenitého rodu a v křesťanské vieře
