smrti svatých apoštoluov, poznav, že tato dva rytieře Procesius a Martinián jsta křesťany, kázal je oba stieti. Ti rytieři prosichu svatého Petra, aby z města postúpil. Té se řeči dlúho brániv, jima toho povolil. A když pojide k bráně, tu, ješto i dnes slove U svaté královny, ustúpě, inhed uzře, ano Jezu Krist proti němu jde. Tu mu sv. Petr vece: „Hospodine, kam jdeš?“ Hospodin odpovědě: „Do Říma opět na ukřižovánie.“ To svatý Petr o svém umučenie srozuměv, do města se zase vrátiv a pravě to svým učedlníkóm, co se jemu zevilo. V tu hodinu sluhy ciesařovi přiskočivše svatého Petra polapichu a starostě, jemužto Agrippa diechu, v moc dachu. K němuž Agrippa takto vece: „Ty li si ten, ješto se tiem sveličíš, že ženy od jich mužuov rozvodíš?“ Tehda svatý Petr poče jeho z toho trestati a řka: „Proč mi v tom vinu dáváš, jáť se nesveličím v jiném než v kříži mého milého Jezu Krista.“
V ten čas svatého Petra, že bieše cizozemec, na kříži umučiti ostudichu, k jeho k veliké prosbě hlavú doluov na kříži pověsichu, neb tak bieše řekl: „Nejsem duostojen týmž činem na kříži pnieti jako muoj Spasitel Kristus.“ Tehdy tak na kříži hlavú doluov vise, poče křesťanstva u vieře potvrzovati. Tu stáše mnozstvie křesťanuov, žalostivě plačíc. V tu hodinu vzezřevše uzřechu anděly v krásných korunách a sv. Petra vidiechu, an kniehy béře od Jezu Krista. A což s lidmi mluvieše, to na těch kniehách čtieše. To sv. Petr vida, ukázal svú svatú chválu přede všemi křesťany na jeho skonání, snažně Bohu poděkovav, duši pustil. V tu hodinu ukázachu se andělé u veliké světlosti, jichžto nikda nikdy bieše nevídal, ti takto k lidem promluvichu: „Radujte se, nebo máte velikého orodovníka za se před Hospodinem. Dálo se po Božiem vstúpení šedesátého čtvrtého.
O svatém Pavlu apoštolu
O svatém Pavlu se píše, že když jednoho dne v Římě v nešpory, na kazatelnici stoje, kázáše, jeden mládenec, podčešie Neruov milostný, aby lépe sv. Pavla kázanie slyšal, na okence sedl, a tu se vzdřiemav
