ostanieše. A král mně, by se jeho házeli, jal se jemu posmievati. Tehda se jedna střela zase navrátivši, v uoko královi uhodila a tak jeho oslepila. Tu k němu svatý Kristofor promluvi a řka: „Zajtřejší den já svuoj život dokonaji a ty, nemilostivý násilníku, z mé krve bláto učiníš a svého oka pomažeš, k svému zraku navrácen budeš.“ Tehda ho král inhed vyvedúc kázal stieti. Tu sv. Kristofor, Bohu se pomodliv, inhed sťat. Král jeho krve svaté málo vzem, oka svého pomazav, řekl: „Ve jmě Boha Kristofforova.“ A jakž to brzo vece, tak inhed okem prozřel. Ten král v Jezu Krista uvěřil a inhed volati kázal, kto by proti Bohu nebo proti svatému Kristofforovi co mluviti směl, aby byl inhed zahuben. Tak se svatá viera plodila Bohu na čest, jenžto v nebeském království v slavné v chvále přebývá věky věkóm. Amen. To se jest dálo po narození Syna Božieho třístého čtvrtého.
O sedmi svatých bratří znamenitých, usnulých v jeskyni u města Efezim
Sedm svatých znamenitých, Božiem divem usnulých, svatá cierkev pamatuje, jenžto sú byli rodem z tohoto města Efezim, v němžto svatý Pavel kázal. Těch časuov ciesař Decius kraloval, ten křesťanuov velmi nenáviděl, proněžto [do]text doplněný editorem tohoto města Efezim přijev, kázal dělati chrámy diáblovým modlám prostřed města, aby nikdož minúti nemohl, aby se prvé modlám nepomodlil. V ty časy král křesťanuov hledati kázal, aby anebo se těm modlám modlili, anebo šli na smrt. I bieše v ta doba na křesťany taká pohroma přišla, jenž přítel přítele, syn otce boje se zapříše.
A když v tom velikém zamúcení tak se druh druha střežieže, bylo tehdy v městě sedm Božích slúh křesťanuov, jimž jména byla tato: Maximianus, Malchus, Marcimianus, Dionyzius, Johannes, Serapion a Konstantinus. Ti vidúce takú žalost nad křesťany, velmi toho želéchu, a kterakžkolivěk vzácní nad jiné urozené lidi biechu, avšak ty modly
