klášterský zpievač, a ty s mnoho na hodinách i na jitřní Bohu na čest zpieval.“ A kterak jeho dobří skutci dobře omlúváchu, tehda svatý Petr apoštol, z jehožto kláštera ten duchovní byl, předstúpiv před Hospodina i poče prositi a řka: „Ó, přemilostivý Hospodine, rač se smilovati nad tiemto hřiešníkem.“ Jemužto Hospodin odpovědě a řka: „A zdali to nenie všem svědomo, co jsem řekl skze mého proroka Davida, že se mnú nikdy bydleti nebude než ten, ješto ke mně vende bez poškvrněnie a ješto spravedlnost plodí. A pro něhožto, kterak tento muož spasen býti, an jest velmi poškvrněn a v spravedlnosti nebydlel?“ Tehda svatá Maria, Matka Božie, z svatým Petrem vstavše počešta zaň snažně prositi. Jichžto prozbu Hospodin uslyšal, té se duši na svět k tělu vrátiti kázal. V tu hodinu svatý Petr, klíčem hroze, jenž v ruce držíše, diábla odehnal. A ten duchovní se na svět vrátiv, mnoho dobrého učinil a potom se Bohu dostal. To se jest dálo po Božiem narození čtrstého dvacátého čtvrtého léta.
O svatém Štěpánu, papeži znamenitým, Božím mučedlníku
Svatý Štěpán papež, znamenitý Boží mučedlník, mnoho pohanských lidí slovem Božím i příkladem na vieru obrátil a mnoho svatých těl svú rukú pochoval. To uslyšev Valerianus, kázal jeho i jiných křesťanuov hledati a naleznúc přibezděčiti, aby anebo se modlám modlili, anebo zlú smrtí sešli. A mezi tiem kázal volati, aby ktož by je polapil, v jich se zbožie dědicky uvázal. Proněžto jich žákuov deset nalezše, jim beze všeho súdu hlavy stěli. Nazajtřie svatý Štěpán papež jat, do pohanského chrámu veden a tu, aby se anebo diáblovému obrazu modlil, anebo na smrt šel. A když svatý Štěpán v chrám vnide, tu Boha poprosil, aby se ten chrám obořil, a inhed v tu hodinu veliká strana toho chrámu letěla. Lidé se užasše rozběhli se a svatý Štěpán na břítov svaté Luciji přišel. To uslyšev Valerianus,
