O svatém Neru
Svatý Nerus a svatý Achileus od svatého Petra apoštola jsta svatý křest přijela a jedné panny, příbuzné césařovi Domiciánovi, komorníky jsta byla. Jižto jistú pannu, když byli sú za muž oddali a drahá rúcha jí připravovali, tehda ta dva svatá jala se jí o svaté vieře a o svaté čistotě tak dlúho mluviti, až ona uvěřivši čistotu věčně Bohu slíbila a od svatého Klimenta papeže vílována. To její chot uslyšev, od césaře odpuštěnie vzem, ta dva svatá na daleký ostrov pryč zaslal, chtě skrze to své panny mysl k sobě navrátiti. A když na tom nikterakž neprospěl, kázal ta dva svatá před své bohy vésti, abyšta se jim modlila. A když jemu nepovolila, kázal jima hlavy stínati. A ta jistá panna když k svému choti myslí nikterakž přiložiti nerodila, to jejieho chotě vlastní bratr uznamenav, ana s jinými pannami křesťankami na jednom pokoji sedí, vzem oheň, pokoj o nich zapálil a ony Bohu se modléc, tu se zadchly. Jichžto těla jeden césařuov sluha pochopiv pochoval. A ty duše Hospodin k sobě vzal. To se dálo léta osmdesátého čtvrtého.
O svatém Pankráci
Svatý Pankracius byl urozenie znamenitého, a když jemu otec i mátě umřela, jeho vlastní strýc jménem Dionyzius veň se uvázal, a že v Římě veliké zbožie jmějiešta, vstavše spolu do Říma sú šla. A tu v jedné jich ulici otec svatý Kornelius papež tajně bydléše. Tehda svatý Pankracius vzem od papeže svatý křest a přijemše, skóro potom Dionyzius umřel a sv. Pankracius jat a před césaře veden. Tehdy sv. Pankracius bieše čtrnádcte let vstáři. Jemužto césař vece: „Razi tobě, robenče, nechceš li zlú smrtí sníti, měj dobrý rozmysl, dietě, jsi slehka s na nemúdrú cestu a na bludnú přemluven. A že jsi dobrého rodu a mého milého sluhy syn, uslyš mě na tom, nechaj svého bláznovstvie, modl se našim bohóm a budu tě jako vlastnieho syna mieti.“ Jemužto svatý Pakracius vece: „Ač sem mlád tělem, ale jsem stár srdcem a mocí mého milého
