viece rytieřův než dřieve k němu poslal. A ti přišedše, jeho, an mši slúží, nalezše, hlavu jemu na tom miestě stěli a ta duše šla na andělské příbytky. To se jest dálo po narození dvústého padesátého čtvrtého léta.
O svatém Štěpánu těla nalezení tuto čti
O svatém Štěpánu těla nalezenie trojí věc znamenati sluší. Najprvé o jeho těla nalezení. Druhé o jeho přenesení. Třetie o jeho sv. kostí a [s]text doplněný editorem svatého Vavřence kostmi složení. O nalezení takto se píše, že byl jeden kněz bohobojný, jménem Lucianus, jehožto pamět mezi duostojnými dávného času mistry napsána jest. Ten Lucianus jeden čas na svém pokojíku ani spal, ani bděl, ale v některaké otrapě odpočíváše. A tu se jemu zevil jeden muž starý podobný s ubrostlú bradú, na němžto bieše plášť zelené barvy světlé, kříži vyražený, na jehožto také nohách obuv bieše pozlacená. Ten muž, v ruce zlatý prut drže, tiem prutem Luciána kněze pomrštil a řka: „Snaž se na to, aby naše hroby otevřel, neboť těla naše v nepoctivém miestě leží. Protož jdi k Janovi, biskupu jeruzalémskému, ať naše těla v poctivějším miestě položí, nebo kdyžto Buoh bude chtieti přepustiti na svět kterú přepustu, pro naši hrozbu obleví.“ Jehožto muže Lucián kněz otáza a řka: „Pověz mi, kto jsi?“ K němužto vece: „Já jsem svatého Pavla apoštola vzchoval a před sebú chovaje, pravému Písmu naučil. Znameniž dobře, že ten, jenž se mnú v hrobě v truhle leží, jest svatý Štěpán, jehožto jsú Židé ukamenovavše, před město jeho tělo vyvrhli, aby tam od zvěři bylo snědeno. Ale ten, k němužto je celú vieru jměl, ten jeho tělo bez úraza zchoval. A já to tělo pochopiv v mém hrobě sem pochoval. Druhé také, jenž se mnú v hrobě leží, Nikodemus, jenžto přišel jest, vnuk muoj, ten jest přišel k Ježíšovi od svatého Petra a od svatého Jana a křest přijal. Proněžto židovské starosty byli by jeho zabili, by mne na tom neuctili, avšak toho málo
