okovati, a zprostí li tě tvój Buoh a dceru mú uzdraví, inhed vieru vaši přijmu.“ Když se to vše stalo, že svatý Petr okován, tehda zevil se té noci svatý Petr Archemiovi, drže kříž sv. v ruce. Před nímžto Archemius inhed padl a dcera jeho inhed zdráva byla. A potom svatý Marcellus všecky je pokřtil i se dcerú i se vší čeledí a mnoho se jiných pro ten div na vieru obrátilo. Proněžto ciesařuov starosta, jenž tehdy bieše rozkázal, aby sv. Petra a sv. Marcella na daleký ostrov zavezúc, hlavy jim stěli. Tehda, když jim kat, jemuž jmě bylo Doroteus, hlavy sťal, uzřel, ano jich duše andělé do nebes u veliké světlosti nesú. Proněžto v Jezu Krista uvěřil a Bohu se dostal. To se dálo po Božiem narození dvústého devadesátého čtvrtého.
O svatém Primu
Svatý Primus a svatý Felicianus, Boží mučedlníci, když svatú vieru plodiešta za časuov tú dvú ciesařuov Diokleciána a Maximiána, pohanská kniežata když na ně před ciesařoma žalovali, kázali je v žaláři zavřéti. A když se modlám pohanským nerodila modliti, kázali je, nemilostivě zderúc, ruozno zavřieti. Tehda súdce, ciesařuov úředník, k svatému Feliciánovi vece: „Smiluj se nad svými šedinami, modl se našim bohóm.“ Jemužto když svatý Felicianus nepovolil, kázal súdce, jej sviežíc, železnými hřebíky jeho ruce i nohy probiti a řka: „Budiž tak, až však po mé vóli učiníš.“ A zatiem zapověděl, aby jemu ani píti, ani jiesti nedali. Potom ten zlý súdce, kázav před se svatého Prima přivésti, k němu vece: „Aj toť, tvój bratr Felicianus. Učiniž ciesařoma takež a budeš takež jako on před ciesařoma.“ „Proč ty tu lstivú řeč mluvíš?“ Sv. Felicianus uznamenav k němu vece: „Bratr jest mój nebeskému ciesařovi povolil.“ Tehda súdce kázal jemu oba boky pochodněmi páliti a horké olovo v jeho svatá usta léti. Ale Božím divem nic jemu nevadilo. To súdce uzřev, kázal je oba vyvedúc stieti. Jejichžto těla křesťané pochopivše na poctivém miestě schovali. To se dálo třístého čtvrtého léta.
