Božie tělo na mši zdvíhajíc uzřel, v takém náboženství v něm srdce ječelo, jako by tepruv narodilého z Matky Panny Marie Jezu Krista živa viděl, protož mnoho časuov s jinými lidmi mše poslúchati nechtěl. Na loži řédko spal, ale když ho sen trápil, před uoltářem leckdy podřiemal. Zvláště se o něm píše, že na každú noc jedniem řetězem ukrutně se bil třikrát. Najprvé za se, druhé za všecky hřiešné a třetie za všecky duše, ješto jsú v kázni Božie v uočistci. A když se tak svatý Dominik na modlitbách mnoho trudil, jeden čas vočima uzře jednoho bratra, an se po kuoře myče anebo toulá. Jemužto svatý Dominik, mně by bratr byl, rukú poče kývati, aby na pokoj spat šel. Ten zlý bratr, jako posmievaje se, takež rukú poče odkývati. Tehda sv. Dominik, chtě věděti, který by to tak neposlušný bratr byl, svieci zažel, jemuž v uoči nazřel a inhed, že diábel jest, poznal. Jemužto poče porokovati a řka: „Proč mi, diáble, překážieš?“ K němuž diábel vece: „Proč ty brž, jsa duchovní, proti svému ustavení v tuto hodinu v klášteře mluvíš?“ K tomu svatý Dominik vece: „Mistr jsem zákona tohoto, mohu, kdy chci, mluviti, ale tě, diáble, zaklínaji Otcem, Synem, svatým Duchem, aby mi pravdu pověděl, což tebe budu tázati. Najprvé tebe tieži, z čeho bratry v kuoře najviece pokúšieš?“ Diábel odpovědě: „Dávám jim lenost, aby na Boží službu pozdě přichodili. A když tu jsú, činím jim mrskost, aby odtad brzo vyšli, a tu, když by se měli Bohu modliti, v prázné je řeči a k neješitnému smiechu a k plachému hlédanie často ponukuji.“ Odtad ho vede svatý Dominik na ložnici a tu ho otáza a řka: „Z čeho tuto bratří najviece pokúšieš?“ K tomu diábel odpovědě: „Sen jim lenostivý oslazuji, aby z mrzkostí na Boží službu vstávali a také často nestatečné pomyšlenie mievali.“ Odtad ho vedl do refektoří, tu, ješto se bratřie