ji bezděky na pokoj vedú, inhed ten pohan oslnul a k svým bohóm běžav, jich otázal, mohli li by jemu kterým činem zraci navráceni býti. Jemužto bohové odpověděchu, tak řkúce: „Proto, že jsi svatú Anastazí zamútil, dán jsi nám v naší moc a již viec s námi v pekle býti musíš.“ A když jej odtad sluhy tak slepa domuov přivedli, málo poseděv, umřel.
A potom svatá Anastazia opět jinému starostě ciesařovu na vězenie dána. A ten uslyšav, že ona veliké sbožie má, promluvil k ní súkromě a řka: „Chceš li býti pravá křesťanka, učiň tak, jako tě tvuoj Buoh přikázal.“ Neb je on tak řekl: „Ktožkolivěk nevzdá všeho jměnie, což má, nemuož býti mým učedlníkem, protož což máš, to mně dadúc, jdiž pryč, kamž chceš a tak pravá křesťanka budeš.“ K němužto ona vece: „Buoh muoj přikázal vše prodadúc pro Buoh dáti chudým, ale ne bohatým. A protož, že jsi bohat, bych tobě co dala, proti Božiemu přikázaní bych učinila.“ Potom svatá Anastazia v hrozném žaláři byla zavřena, aby tu hladem umřela, ale sv. Teodora, ješto jest byla dávno předtiem, krev pro Jezu Krista prolivši, umřela, ta ji dva měséce nebeským pokrmem krmila. A potom po několiko dnech kázal ji starosta, k žerdi přiviežíc, ohněm žéci. A když Bohu se modléc skončala, tehda sv. Apolonia jejie svaté tělo pochopivši, jeden kostel v svém sadu učiniti kázala a tu tělo svaté Anastazie poctivě pochovala. To se dálo za ciesaře Diokleciána po Božiem narození dvě stě let a devaddesáté osmé léto.
O životu svatého Štěpána, mučedlníka Božieho
Svatý Štěpán, Boží mučedlník, byl jeden z volených sedmi jáhnóv a první z těch sedmi sluha svatých apoštolóv. O tom se také píše, že když svatí apoštolé rozličné lidi z židóv a z pohanóv na vieru obracováchu, tehdy svatým vdovám biechu poručili, aby o pokrmu péči měly, když by svatí apoštolé kážíc a učíc se ztrudili, aby potom jim svaté vdovy pokrmem poslúžily. Pro to
