žalostivú matkú mě vidúce. Měla sem jeho sedmnádcte let v svém domu, i neznala jsem jeho, an liť byl muoj předrahý syn.“ V ta doby také jeho chot přiběže, horúcími slzami plačíci, na jeho svatém tělu padši i poče žalostivě mluviti a řkúc: „Ó, přežalostivé mé vdovstvie, ó, přemilá má útěcho, s námi s bydlel a sebú s nás nikda neutěšil.“ Podlé toho s nimi vešken lid plakáše. Tehda otec sv. papež z císařoma na krásných přípravách nosidlách tělo svaté položivše, prostřed města postavivše, po všem městu poslachu, aby volali a řkúce: „Nalezen jest Boží člověk, jehožto sme všickni hledali.“ V ten čas se všech stran lidé poběžechu, a kteříž jeho nemocní dotkniechu se, slepí, chromí, malomocní, ti ihned uzdraveni byli. Ty divy ciesařové oba vidúce, sama s svatým otcem papežem nosidla na se vzdvihše, kázašta ciesařové penieze zlaté i stříbrné na vše strany sypati, aby tak s menším dávením do kostela mohli dojíti. Však lidé, peněz nic nedbajíc, k svatého Allexí tělu vždy se dáviechu, tak že jedva pro lidský dav v kostel svatého Bonifáce přídú. A tu pod stráží za sedm dní to svaté tělo zchovali, tu, [ješto]text doplněný editorem i dnes Hospodin skrze jeho svatost s rozličnými lidmi velikú milost činí. To se dálo po narození třístého šedesátého čtvrtého.
O svatém Arnulfu
Svatý Arnulfus byl biskup v městě Mecia v počtě biskupovém devatenástý. Ten jest Bohu slúžil, veliký příklad své svatosti světu ostavil, nebo kterakžkolivěk jsa rodu vysokého, však vší pokory i všeho svatého milosrdenství pln byl. Tak se čte v starých kronikách, že Klodoneus, jenž jest pošel rodem od kniežat od toho města, jemužto říkají Trója, po své mateři, ten byl první král franský. Od toho krále pošel syn jménem Klotarius, jenžto po něm byl králem franským. Ten král Klotarius měl dceru, jí Bliotylda řékali, tu pojal Auspertus, knieže aquitánský, mocnej a velmi bohatý, s nížto měl Botgismu, otce sv. Arnolfta. V tých časiech za césaře Mauricie, jenžto byl prvý z Řečské země
