vieru křesťanskú potupě, tolik nad tebú trýzni učiní, že křesťanské viery zapřieti musiti budeš.“ A to se jest stalo, že Julianus, kacieř, jej jem na smrt pro vieru umučil. Ale Judas před tiem byl pokřtěn a bylo jemu křestné jmě vzděno Quiriakus. Potom biskupem v Jeruzalémě byl.
A po malých dnech sv. Elena jej poslala, aby, prosiec, aby svaté hřebíky nalezl. Jakž to jest učinil, na to miesto šed, Bohu se pomodlil a ty svaté hřebíky nalez svaté Eleně dal. A potom po mnohých časiech Julianus césař, svaté viery protivník, zamyslil po všech vlastech znamenie svatého kříže zahladiti. A že svatý Quiriakus svatý kříž byl nalezl, z toho naň Julianus lítějí byl. Proněžto jej jieti kázav, dlúho trýznil, aby se pohanským modlám modlil. A když tomu svatý Kviriakus nikterakž nepovolil, kázal jemu pravú ruku utieti a řka: „Ta ruka jest mnoho psala proti těm, ješto se našim bohóm modlé.“ Jemužto svatý Quiriakus vece: „Nemilostivý pse, dobře s mi učinil, že s mě té ruky zbavil. Neb prvé než sem v Jezu Krista uvěřil, ta hřiešná ruka mnoho jest listuov psala proti těm, ješto v svaté křesťanské vieře stojie. A protož dobře se stalo, že s mne nad ní pomstil.“ Tehda Julianus, kteréž najvětčie muky mohl vymysliti, těmi kázal svatého Quiriana mučiti a naposledy jeho prsi ostrým mečem prokláti kázal. A tak svatý Quiriakus skončal a Bohu se dostal. To se dálo po Božiem narození léta dvústého devadesátého čtvrtého.
O svatém Janu evanjelistu
Svatý Jan evanjelista v uoleji vařený, jehož dnešní den svatá cierkev pamatuje. O tom se tak píše, že když svatý Jan v té vlasti, ješto Efezus slove, Božie slovo kázáše, kázal jej súdce té vlasti jmúc k modlám pohanským bezděčiti. A když jim svatý Jan nechtěl povoliti, poslali list k césařovi Domiciánovi. Na kterémžto listě svatého Jana ohyzdně svatokrádcem napsali a Bohovým potupníkem a ukřižovaného Boha následníkem. Tehda césař, ten list uslyšev, na listě odevzkázal,
