dostali. Zatiem ciesař, v své zlosti se zatvrdiv, sv. Valentinu hlavu stieti kázal. A tak ten svatý skončal a Bohu se dostal. To se dálo po Božiem narození léta dvústého padesátého čtvrtého. Amen.
O svaté Juliáně mučelnici
Svatá Juliána byla za jednoho starostu, ciesařova vladaře, oddána, zaňžto nikterak jíti nechtěla, jeliž by se pokřtil. Proněžto její otec kázal ji svlekúc metlami bíti a v moc tomu starostě dáti. K niežto ten starosta, chot její, vece: „Má milá Juliáno, proč mě tupíš a proč mne nechceš? Jemužto ona vece: „To zajisté věz, dokadž se nepokřtíš, muoj hospodář nikterakž nebudeš.“ K niežto on vece: „Má milá choti, tohoť já učiniti nemohu, nebo by mi césař ihned hlavu sťal.“ K tomu sv. Juliána vece: „Když se tak césaře bojíš, velíš mi se věčného ciesaře nebáti. Protož, co chceš, to učiň, mne jinak mieti nebudeš.“ Tu řeč od nie starosta uslyšev, ovšem se do nie rozpačiv, kázal ji metlami bíti a za jejie vlasy od jitra až do polodne pověsiti a roškvařiec olovo na její hlavu líti. A když jí to nic neuškodilo, kázal ji řetězi okujíc v žaláři zavřéti. K nížto diábel v andělské tváři přišed vece: „Jáť jsem anděl Boží, poslal mě Buoh k tobě, ať bych poradil, aby sebe nedala tak trudně mučiti, ale modl se jich bohóm a nesendeš hanebně.“ Tehda sv. Juliána, ukrutně zaplakavši, poče na svém srdci řéci: „Hospodine milej, nedý mi zahynúti, ale rač mě živiti. Kto jest ten, ješto mi toto radí?“ V tu hodinu hlas z nebes k ní přišed vece: „Když bude překážeti, jmúc jej, kažiž sobě bezděky pověděti, ktoť jest a odkad jest.“ Tehda sv. Juliána, diábla rukama uchopivši, poče jeho tázati, kto by byl. K nížto on vece: „Já sem diábel a poslal mě muoj otec Belzebub, abych tě od křesťanské viery odvrátil. Ale již vizi, že sem sem darmo přišel, neb tebe přemoci nemohu. Protož když se k mému otci vrátím, veliké hoře od něho proto trpěti budu.“ Tehda svatá Juliána, opak ruce diáblu svázavši, tiem řetězem, jímžto byla okována, poče diábla nemilostivě bíti. Jížto se poče diábel modliti a řka:
