hospodyní jich se chvátivše, celujíc přitúleli.
A zatiem všecka vojska, to zvěděvši, dvojí radost jměli. Jedno že se svatý Eustachius [s]text doplněný editorem svú čeledí tak radostně divně shledal, a druhé, že ciesařovy napřátely tak mocně pobil. A když odtad vstavše, do Říma se vrátili, nalezli, ano ciesař dobrý Trojan umřel a jiný zlý Adrian ciesařem učiněn. Jenžto ten jistý ciesař svatého Eustachia veličsky přijal a proň veliké hody učinil. A když nazajtřie ciesař, chtě pohanským modlám obět obětovati, [s]text doplněný editorem svým rytieřstvem do chrámu vnide, chtě jim děkovati z toho svítězstvie, ješto svatý Eustachius nad nepřátely zvítězil, uzřev, ano svatý Eustachius ani za nalezenie své čeledi, ani za své svítězenie bohóm oběti nevzdává, poče jeho ponúceti, aby bohóm obět vzdal. K němuž svatý Eustachius vece: „Já se těmto diáblóm modliti nechci, ale mám pravého Boha Jezu Krista, jemužto se s pravú věrú modlím.“ Z toho se ciesař rozhněvav, svatého Eustachie s hospodyní i [s]text doplněný editorem synoma vyvésti kázal a na ně lítého lva vypustiti. Tehda lev, na ně běžav, k nim blíž přiběhna, jim se pokloniv, pryč běžel. To ciesař uzřev, že jim lev nic neučinil, jeden vól měděný velikým ohněm rozhořeti kázav a svatého Eustachia i s hospodyní i [s]text doplněný editorem synoma v ten horúcí vuol vmetati.
Tu sú, Bohu se pomodlivše, skončeli a Bohu se dostali. A potom třetí den odtad vyndati a křesťané jich těla poctivě zchovali. Dálo se to za ciesaře Adriana, jenžto jest kraloval po Božiem narození stého a dvacátého léta. To se jest dálo po Božiem narození tisícého stého čtvrtého léta.
Tuto se píše a čte o hodu slavném všech miléch duostojných svatých
Slavný hod všech svatých svatá cierkev zvláště pro čtveru věc ustavila jest. Najprvé pro jeden chrám v Římě ustavený. Druhé pro
