učinila a radovala. To súdce uzřev, velmi se zahanbil. Protož jeden nemilostivý kat, chtě súdcovy hanby pomstiti, bok její ostrým mečem prohnal. A na tom miestě sv. Eufemia skončela a Bohu se dostala a jejie sv. tělo v tom městě, ješto Kalcedonea slove, s velikú ctí jest pochováno. A ten jistý kat, když v svém rúše ven vyšel z domu, utkav jej lev roztrhal i snědl.
O svatém Lampertu
Svatý Lampertus byl rodu velikého. A když v umění i v svatých skutciech znamenitě prospieváše, všickni jeho lidé milováchu a najposléze jeho v tom městě, ješto Trajektum slove, biskupem učinili. Těch časuov bieše král Cilterius, ten jeho nade všecky biskupy ve cti jmějieše. Potom po některých časiech pro zlých lidí zlost z biskupstva bez vinny sehnán a jinej miesto něho jménem Forabundus biskupem učiněn. Tehda sv. Lampertus na bydlo v jeden klášter se oddal a tu rozličně Bohu slúže, z duchovními sedm let tu přebyl. Potom jednoho času v noci, vstávaje na modlitby, podlahami velmi potlúkl. Z toho se opat velmi rozhněvav, nevěda, kto by byl potlúkl, zavolal a řka: „Kto je nám tento nepokoj učinil? Přikazuji jemu, pod poslušenstvím vstana před obraz sv. kříže šel.“ To sv. Lampert uslyšev, bez meškánie bos, v žíni před kříž jest šel a tu v sněhu na velikém mrazu tak dlúho stál, jeliž opat po jitřní poptav, aby se zhřiel, zavolati kázav, jemu se pokořil, prose, aby mu otpustil, omlúvaje se, že jest o něm toho poslušenství nemínil.
Potom po sedmi letech sv. Lampert kázaním krále Pipina k svému biskupství navrácen a tu od zlých lidí pro pravdu svú krev prolil. To se jest dálo po Božiem narození sedmistého čtvrtého.
O svatém Matúši, apoštolu a evanjelistě
Svatý Matúš, apoštol a evanjelista, v Múřenínské zemi nalezl dva čarodějníky v tom městě, ješto slulo Nadaver. Jednomu diechu Zaroes a druhému Arfaxat. Ta dva čarodějníky tak biesta lid pomámila i v taký pych vstúpila,
