tam diábla z jeho dcery vyhnal. Tehda Dioklecianus s pokornú prosbú svatého Ciriaka do Babylonských vlastí vypravil a inhed svatý Ciriakus se dvěma učedlníkoma, jimažto řékali Largus a druhému Asmaragdus, na koráb vsedše, přes moře do Babylonské země pluli. A když k té diábelnici, k králově dceři, svatý Ciriakus přistúpi, poče z nie diábel volati a řka: „Ustal li s, Ciriaku, ustal li s?“ Svatý Ciriakus odpovědě: „Neustal sem, neb sem všudy Boha pomocníka měl.“ Diábel vece: „Vidíš li, žeť sem to naplnil, cožť jsem slíbil, musil s sem za mnú jíti.“ V tu hodinu svatý Ciriakus vece: „Mocí mého milého Hospodina Jezu Krista kazujiť, aby z tohoto těla inhed vystúpil.“ A jakž to vece, tak diábel velikým hlasem zavola a řka: „Ó, jmě přehrozné, ó, jmě přesvaté, to mě odtadto bezděky vyhoní.“ A inhed vystúpil. A když král a královna dceru zdravú uzřechu, s mnohými křest svatý přijeli a potom s velikými dary před svatého Ciriaka přišli. Jichžto darův vzieti nechtěl, ale tu pět a čtyřidceti dní, postě se a nic jiného než chléb a vodu jeda, byl a potom se do Říma vrátil.
Po několiko měsíciech Dioklecianus umřel a Maximianus po něm ciesařem byl. Ten svatého Ciriaka jíti kázal, hněvaje se pro to, že jeho sestru Artení na vieru bieše obrátil. Jehož jemše, ze všeho rúcha svlekše, rytieři svázavše, před vozem Maximiánovém trmácejíc táhli. A potom přikázal svému starostě, jemuž Karpasius řékali, aby svatého Ciriaka s tovařistvem k diáblovým modlám bezděky přihnal, a pakli by toho učiniti nechtěli, aby je rozličně umučiti a potom jim hlavy stieti kázal, jakž to se jest i stalo. Ten starosta kázal smolu horkú na svatého Ciriaka hlavu líti a potom jej za palce věšeti a naposledy se všemi tovařiši kázal jemu hlavu stieti. To učinivše ten Karpasius starosta, v ten duom, v němž sv. Ciriakus bydlel a mnoho lidí byl v něm křtil, veň se uvázal. Na hanbu křesťanóm
