Tehda po malých dnech zevenie o své smrti měl a to bratřím pověděl. To hrabě těch vlastí uslyšev, k sobě některých znamenitých lidí pozval a je k svatému Ambroži poslal a řka: „Pro tak svatého potřebného tejto zemi otce smrt strach jest, bychom všichni nezahynuli. A protož jděte k Božiemu muži, poproste jeho, ať sobě na Boze ještě prodlenie života obdrží.“ Jimžto, když s poselstvím přišli, svatý Ambrož odpovědě a řka: „Ne tak sem se mezi vámi obcházel, bych se s vámi přebyti styděl, ani se smrti bojím, neb dobrú hospodu mám.“ A když tak svatý Ambrož nemocen ležieše, zevil se jemu Jezus Kristus, jasně se k němu usmievaje. Zatiem jeden nábožný biskup jménem Onoratus když na svém pokoji odpočíváše, přišel hlas k němu a řka: „Vstaňte, vstaňte, neboť večas hvězda zajde.“ Tehda ten biskup se vzchopiv, do Mediolána pospiechaje, přišed svaté Božie tělo jemu svú rukú dal a inhed svatý Ambrož, v nebesa hledě, ruce na svých prsech přeloživ, Bohu se modle, skončal a Bohu se dostal. To se jest dálo od narozenie Syna Božieho tisícého třístého šedesátého čtvrtého.
O svatém Jiří, Božiem mučedlníku
Svatý Jiří, Boží rytieř, byl jest rodem z té vlasti, ješto Kapadocia slove, syn jednoho vzácného rytieře, jenž nad jinými rytieři starostvie měl. A když v jeden čas svatý Jiří v jedné vlasti před jedno město přijel, před nímžto bylo jedno veliké jezero, v němžto bieše jeden ještěr velmi jedovatý a velmi veliký, že jemu veliké mnozstvie lidí, z města naň vychodiec, odolati nemožéchu. Ale ten ještěr, když jej rozdráždili, proti městu se vzkolubě, svým smrdutým duchem všecko povětřie zamútieše. Proněžto se nemohúce měštěné jinak tomu učiniti, na každý den dvě ovci jemu dáváchu, aby jej tak ukrotili. A když všecky ovce, což jich měli, tak vydáchu, až jich málo ostalo, měšťané se uradivše člověka s jednú ovcí jemu dávali, dotad, až dcery i syny vydavše, došlo se, aby královna, jediná
