oheň, z nebes přišed, královu sien zapálil a vlcie i jiná zvěř, do Ejipta do města běhajíc, lidí dáviechu. To vida svatý Mamertinus, že Buoh pro lidské hřiechy [zřejmě]text doplněný editorem; zřejmě] rzegennie[64]doplněno podle Pasionálu kališnického zázraky přepúští, Boží mocí lidem přikázal, aby se postili a svaté nazývajíc, s kříži chodili, Boha prosiec, aby ráčil se smilovati. A to je po všem světu svatá cierkev potvrdila, aby ten čas s kříži chodili a netolik pro ty zázraky, ale za jiné potřebné věci aby Boha prosili. Najprvé za mier a za pokoj, neb kniežata tehda válejí. A druhé, aby novo vzrostlé obilé na poli od zlé búře Buoh ostřiehl. A třetie proto, že se hod Ducha svatého přibližuje, aby se každý tak duostojně připravil, aby Ducha svatého nábožně v své srdce přijel. A čtvrté proto, že byl Ježíš slíbil a řka: „Proste a bude vám dáno.“ Proněžto ti třie dnové slovú Prositedlní dnové. To také slušie věděti, že svatá cérkev proto ten obyčej drží, že těch dní, korúhve nosiec, po křížiech chodie a ve zvony zvonie. Neb ten obyčej kniežata na tomto světě držie, když kam jedú, před sebú trubače mají a svá znamenie před sebú nositi rozkazují. Jenžto znamenie a trúby nepřietelé slyšiec a vidúc, bojie se. Takež všemohúcí Spasitel, král i knieže nade všemi krály, miesto trúb zvony má a korúhvě miesto svého všemohúcého královstva znamenie. Jehožto znamenie i těch zvonových zvukuov trúbenie když nepřítel křesťanských duší, diábel, zazří neb zaslyší, s velikým strachem odtad se vzdálí. O tom praví svatý Krysostomus, že kdežkolivěk diáblé toho dřeva, jimžto sú uraženi, zazřie, s velikým strachem leknúce se pryč běžie. Amen.
O Božiem vstúpení
Spasitele našeho na nebesa vstúpenie stalo se jest po čtyřidceti dnech po jeho vzkřiešení. Tu slušie věděti, proč jest inhed, jakž jest z mrtvých vstal, na nebesa nevstúpil, ale čtyřidceti dní čekati chtěl. K tomu pravie svatí mistři, že jest to proto učinil, aby viery o svém z mrtvých vstání lépe potvrdil, a také proto, aby své apoštoly, jenžto byl truchlé ostavil, po ty všecky
