řka: „Smiluj se nade mnú, panno Juliáno!“ A v túž hodinu starosta, její chot, kázal ji z žaláře vyvésti. Tehda svatá Juliána ven jdúci po sobě diábla svázaného táhnieše, jížto se diábel s velikú prozbú modlil a řka: „É, panno Juliáno, nečiň ze mne viece smiechu, však to obecně praví, že křesťané milostivi jsú, a ty se mnú nižádné milosti nečiníš.“ A tak svatá Juliána diábla, za sebú táhnúc, v jednu nečistú jámu vrhla. A když ji před starostu přivedli, kázal ji na jedno kolo rozpieti, tak že všecky jejie kosti ztroskotáchu. Ale anděl Boží přišed to kolo zlámal a ji ovšem uzdravil. To vidúce pohané, v Jezu Krista uvěřili.
A inhed kázal starosta pohanuov mužuov pět set a třidceti ke stu žen, jenžto se biechu na křesťanskú vieru obrátili, stieti. A potom svatú Juliánu ve vrúcie olovo vsaditi. A když jí to neškodilo, kázal jí hlavu stieti. A když ji na rozhranie vedli, poče diábel v člověčí tváři volati na vše lidi a řka: „Neodpúštějte jí, nebť jest naše bohy potupila a mne se nocí řetězem nabila, odhoďte jí toho, cožť jest zaslúžila.“ V tu dobu svatá Juliána, oči otevřevši, vzezřela a ihned diábel přiběže poče volati a řka: „Běda mně, hubenému, snad mě opět chce jmúci svázati.“ V tu hodinu svaté Juliáně hlavu stěli. A potom skuoro ten starosta na moři plova a s ním čtyřie a třidceti mužuov, všichni ztonuli anno třístého padesátého třetího.
O svatém Petru nastolovánie
Svatého Petra nastolovánie svatá cierkev slaví pro to, že jakž to staré Psánie pamatuje, jako toho dne sv. Petr apoštol v tom městě, ješto Antiochia slove, za starostu tu najprvé na poctivém a povýšeném stolu byl posazen. A to slušie zvláště věděti, že tento slovutný hod zvláště pro dvojí věc jest ustaven. Najprvé, jakž se o tom píše, když sv. Petr apoštol v tom městě jménem Antiochia slovo Božie kázáše, tehda knieže toho města jménem Tehofilus, pozvav před se sv. Petra, k němu s hněvivú myslí vece: „Co tiem mieníš, Petře, že muoj lid na jinú, neznámú vieru vedeš?“ A když jemu svatý Petr poče
