jest k tomu, Pavle, by to pravda byla, ješto ty pravíš, nebo by mrtvé křiesiti mohl, z žaláře by se zprostil.“ K němužto sv. Pavel vece: „Takež je Kristus z mrtvých vstal, jakž to lidé pravie, ale s kříže stúpiti nechtěl. Takež Petr týmž příkladem, jakž to slyší od lidí, nechce se sám zprostiti, ale hotov jest pro Krista trpěti.“ K němužto Teofilus vece: „Pavle, zpósobiž to, ať mi mého syna, ještoť jest před čtrmezcietma lety umřel, z mrtvých vzkřiesí, a já jej beze všeho úraza z žaláře zprostím.“ Tu řeč sv. Pavel uslyšav, k sv. Petru přišed, poče jemu rozprávěti, kterak jest kniežeti slíbil jeho syna vzkřiešenie. K němužto svatý Petr vece: „Pavle, bratře, o velikú jsi se věc pokusil, ale Bohu jest snadna učiniti.“ V tu hodinu sv. Petr, z žaláře když byl vyveden, káza hrob otevřieti a na svú kolenú poklekl, za toho kniežete syna mrtvého vzkřéšenie Boha poprosil, a inhed přede všemi z mrtvých vstal. To ten knieže Teofilus uzřel, v Jezu Krista uvěřil a vešken lid z toho města z Antiochie sv. vieru přijevše, se pokřtili.
A ihned krásný kostel Bohu na čest učinili a na prostřed toho kostela vysoký krásný stuol postavivše, sv. Petra na tom stole s velikú ctí slavně posadili, aby tu sedě jako duostojný starosta svatým slovem lidi na dobrú cestu vedl. A potom sv. Petr, na tom stole sedaje, sedm let Božie slovo kázal. Proněžto tento sv. den slove Naštolovánie sv. Petra.
Druhé ustaven jest tento den pro početie koruny kněžské, neb jakž to pravie mistři, že toho času kněžie najprv pleš nositi počeli. O tom se takto píše, že když sv. Petr sprva v tom městě Antiochie slovo kázáše, v té neznámosti na potupenie křesťanské vieře jedni zlí lidé, svatého Petra jevše, hlavu jemu proholili. A potom svatá cérkev jest ustavila, aby všickni kněžie, jakož jest svatému Petru byla hlava proholena na potupenie, takež aby oni pleš nosili na své duostojenstvie povýšenie.
O svatém Matěji, apoštolu Božiem
Svatý Matěj apoštol apoštolským zvolením zvolen byl jest na apoštolstvie. Neb když se jest Jidáš oběsil, chtiec
