O svaté Justině tuto se takto praví
Svatá Justina, děvice z toho města, ješto Antochia slove, rodem dcera byla jednoho pohanského kniežete. K jednomu okenci často chodiec, naposlúcháše, ano jeden jáhen jménem Prelus svaté Čtenie čta. K téžto jáhen dotad ji vieře učil, až ji k Jezu Kristu i obrátil. To její matka, podlé jejého otce na pokoji ležiec, poče rozprávěti, že se Justina na křesťanskú vieru obrátila. A tak, když o tom řeč prodlista, oba usnula a inhed se jima Kristus s anděly zevil a tak jim řka: „Poďta ke mně, dám vám nebeské královstvie.“ Z toho viděnie procítivše, inhed i se dcerú pokřtiti se kázali.
Těch časuov bieše jeden veliký čaroděník, jenžto slul Ciprianus, z své mladosti od sedmi let od svých starost diáblu obětován. Ten jistý Ciprianus svatú Justinu svěckým milováním velmi milováše, protož dal se na veliké čáry, zda by ji mohl kterým činem k sobě ku povolení manželstva obrátiti, anebo jednomu svému příteli, jemužto Angladius řékali, jenž ji také milováše, popřieti. A když také veliké zázraky kúzlem činieše, že lidi v jiné tváře obracováše, jednú pozval k sobě diábla, chtě skrze něho svatú Justinu přemoci. Jemužto diábel přišed vece: „Proč s mne pozval?“ K němu sv. Ciprianus vece: „Miluji Justinu tak velmi, že bez nie býti nemohu. Můžeš li to tak učiniti, aby svú mysl ke mně obrátila?“ Tomu diábel vece: „Já sem ten, jenž sem člověka z ráje vyhnati mohl. A tak sem mocen, že sem mocně zpósobil, Kajn vlastnieho bratra Abele zabil. Já sem spůsobil, že sú Židé Hospodina umučili. A když sem tak veliké věci přivedl, velmi lépe to moci budu učiniti, že tato panna bude po tvé po všie vuoli. Aby tomu lépe věřil, vezmi tuto mast ode mne, zkropiž stěny okolo jejého domu a jáť zatiem přída její srce k tobě po tvé vuoli obrátím.“ A když nazejtřie v noci diábel jejího srdce
