hlavu jemu stieti kázali. A sv. Lucia na tom miestě, ješto mněna, tak dlúho byla, nikame nehýbavši, až kněžie přišedše Božie tělo jí dali a tu skončela i pochována a na tom miestě kostel učiněn. To se dálo za těch časuov a za těch ciesařuov, jimžto řiekali Konstantinus a druhému Maxencius po Božiem narození po třech stech letech.
O svatém Tomáši, apoštolu Božiem
Svatý Tóma apoštol, když bieše v téj vlasti, ješto Cezarea slove, zjevil se jemu Hospodin a řka: „Král indičský jménem Gundoforus poslal jednoho svého úředníka probošta, jemužto jmě Abanes, aby nalezl v tesařovském řemesle mistra rozumného, a protož chci tě k tomu králi poslati.“ K němužto sv. Tóma vece: „Kamkolivěk tvé milosti libo, tam mě pošli, jediné mne do Indičské země neposielaj.“ Jemužto Hospodin vece: „Jdi bezpečně, jáť budu s tebú a budu stráže tvuoj. A když ty vlasti na vieru obrátíš, tehdy svú krev prolije, ke mně pójdeš a se mnú na věky bydleti budeš.“ K tomu sv. Tóma vece: „Ty jsi muoj Hospodin a já sluha tvuoj, buď vuole tvá.“ A když probošt po tržišti chodieše, zevil se jemu Hospodin a řka: „Co kupuješ, mladečku?“ Jemužto probost odpovědě: „Muoj král poslal mě hledat mistruov v tesařství umělých, aby jemu římským dielem sien udělali.“ Tehdy Hospodin da jemu sv. Tómu apoštola, jeho velmi v tom řemesle pochváliv. A když odtad vstavše, sv. Tóma a ten probošt Abanes, vsedše na lodí, pryč odtad pluli, až se přibrali do jednoho města a tu jeden král, svú dceru vdávaje, velikú svatbu a slovutné hody činieše, tak že provolati kázal, kto by na té svatbě nebyl, ten by královu přiezen ztratil. Proněžto sv. Tóma a ten probošt musili také na té svatbě býti. A když tu v některú hodinu sediechu, jedna děvečka, židovka, píšťalku v ruce držiec, přezpěvujíc, všecky znamenitě pořád chváléše. A zatiem na svatého apoštola vzezřievši, jeho za žida majíci, jenž sedě, nic
