nechtie, jeliž Gernazius a Protazius obět vzdadie.“ Tehda knieže kázal oba sv. jieti a před modly přivedúc, k uoběti je připuditi. A když sta toho nerodila učiniti, kázal knieže svatého Gernazie tak dlúho bíti, až i skončal. A svatého Protazí před se pozvav, jemu řekl: „Razi tobě, aby asa ty zuostal, neumieraj tak hanebně jako tvuoj bratr.“ A když jemu svatý Protazius nepovolil, kázal jej knieže, opak ruce sviežíc, přes trám táhnúc viseti a potom hlavu stieti. Zatiem jeden bohobojný člověk jménem Filip ta svatá těla pochopiv tajně v svém domu pochoval a v jedněch kniežkách jich svatý život vešken popsav, v jich v hrobě v hlavách položil.
Jichžto těla mnoho časuov, ano o nich nižádný nevie, v zemi jsú ležela. Ale za časuov svatého Ambrože jsú nalezena. O tom se takto píše, že se zevil svatému Ambrožovi jeden člověk podobný k tomu, jako svatého Pavla na stěně malují, a ten promluvil a řka: „Tuto jsú ta svatá těla těch svatých, ješto všeho světa věci potupivše, mé rady jsú poslúchali. A protož kopaj na tom miestě, ješto stojíš, dvanádcte noh vzhlúbi, nalezneš přikrytú truhlu a v hlavách kniežky napsané o jich svatém životě.“ Tehda svatý Ambrož to uslyšav, okolních biskupuov k sobě pozvav, sám najprvé kopati počal a všecko tak, jakž sv. Pavel byl pověděl, nalezl. A kterakžkoli viece než tři sta let ta svatá těla v zemi jsú ležela, však jsú tak nová nalezena, jako by toho dne byla pochována. Zatiem jeden slepý přišed, jakž se nosidl dotekl, tak inhed prozřel. A mnoho jiných svatých divuov Buoh skrze ně učinil. Jemužto jest čest i chvála věky věkoma. To se jest dálo od narozenie šedesátého čtvrtého léta.
O svatém Saturninovi, apoštolském učedníku
Svatý Saturninus, apoštolský učedlník, biskupem učiněn a do Tolauozanského města slova Božieho kázat poslán. A když v město všel, pohanské modly nižádné odpoviedati nechtěly. Zatiem jeden pohan vece: „Dokad Saturnina nezabíte, na boziech nic neobdržíte.“ Tehda sv. Saturnina jemše, když nechtěl bohóm oběti
