svatý Vitalis a řka: „É, bratře Juliáne, však s lékař a jiné si léčil, nezabíjej věčnú smrtí sebe a nebeské koruny nestrácej!“ To Julianus uslyšev, u vieře se posilnil, a že se smrti byl užasl, snažně toho poželel a dobrovolně pro Jezu Krista na smrt šel. A sv. Vitalis tělo to pochopiv poctivě pochovati kázal. A sám sv. Vitalis, když se nechtěl modlám pohanským modliti, kázal pohanský súdce Pavlinus, hlubokú jámu učiniec, jej živa zahřésti. A tak sú sv. Vitalisse zaživa zahrabali a jeho svatú hospodyni v Medoláně na smrt pro vieru křesťanskú ubitú pochovali. To se jest dálo od narozenie Syna Božieho tiséce šedesátého čtvrtého. Amen.
O sv. Petru mučedlníku
Svatý Petr, Boží mučedlník, jest zákona predikátorového, rodem z Berúna Jetřichova. Když byl zmladu do školy dán, nad jiné děti v uměnie prospěl, ale Ducha svatého vdešením jal se mysliti, kterak jest tento svět nebezpečný a hroznej práci poddaný, ode všeho vstav, do predikátorového zákona šel. V němžto zákoně, jenžto svědčí svatý otec Innocencius papež, na tom listě, na němž potvrzuje jeho svatosti: „Tak se dobře vedl, až jest byl všem jiným na příklad. A to zvláště v uobyčeji měl, že na všech svých modlitbách za to Hospodina snažně proséše, aby jemu jinak nedal umřieti, než by svú krev prolil pro svatú vieru křesťanskú.“ A když v jednu hodinu snažně a nábožně za to Boha poprosieše, přišel k němu hlas z nebe a řka: „Petře, Petře, věz to, že jsi v nebesiech ke všem svatým mučedlníkóm připsán.“ Z něhožto zevenie inhed s radostí na kříž na zemi padl a z toho Hospodinu poděkoval. A potom to svému zpovědlníkovi pronesl, zapověděv, aby žádnému nepravil, jeliž po jeho skončenie.
Potom, když za těch časuov neškodně po lampartských městech kacieři se rozmáháchu, tehda otec svatý papež Innocencius, zvěděv, že zvláště v Medoláně veliké mnozstvie kacéřuov bieše, z nichžto někteří najmocnější z kraje i z města s kacéři držiechu, svatého
