svatého Mikuláše učiniti, jenžto v své komoře postavil. A když chtěl kam ten žid jíti, vždy před ten obraz přída, s pohrožením vše jemu porúčieše a takto řka: „Aj toť, Mikuláši, pod tvú stráži vešken svój statek ostavuji i porúčeji, nebudeš li dobře střieci, bitím nepočestným nad tebú se pomstím. A když jednú ten žid po svú pilnú potřebu podál šel, přišedše zlodějie, vše zbožie pokradli, jediné obraz svatého Mikuláše ostavili. A potom se žid domuov vrátiv, uzřel, ano jemu vše pobráno, poče k obrazu mluviti a takto řka: „Však vieš, kněže Mikuláši, že sem tě proto v svém domě ostavil, aby mi mého dobře ostříhal. Proče s tehdy zlodějóm pokrásti přepustil? A když s to učinil, tebe se natepu a miesto zlodějóv nad tebú se pomštím.“ A to řekl žid, ten obraz pochopiv jal se trýznivě bíti. Divný Buoh a divné skutky činí. V tu hodinu, ješto biechu židu pokradli, mezi se to zbožie, tajně sediec, děléchu. Sv. Mikuláš, mezi ně vstúpiv, k nim promluvi a řka: „ I proč sem pro vy tak velmi zbit? Aj, vizte, kterak mé tělo odrané zmodralo a do krve zbito. Protož razi vám náhle, spěšně vstanúc k židovi jděte a jemu, co ste pobrali, vraťte. Pakli toho neučiníte, všemohúcieho Boha hněv na vy příde, tak že váš účinek zlý bude všem zeven a nad vámi se nemilostivá pomsta stane.“ K němužto oni vecechu: „A kto s ty, jenž s námi takú řeč mluvíš?“ Sv. Mikuláš jim vece: „Já sem sluha Jezu Kristuov Mikuláš, jenž sem od žida nemilostivě bit pro váš krádež.“ To zlodějie uslyševše, velmi se užasli a inhed se vzchopivše, k židovi šedše, vše, kterak se jim přihodilo, a žid takež jim spolu sobě pořád vypravili a židu vše vrátili. A tu se jest dvoje dobré stalo, žid se na křesťanskú vieru obrátil a pokřtil se a zlodějie, svých se hřiechóv pokavše, dobří byli.
O Luciji svaté
Svatá Lucia, dóstojná děvice, byla rodem z Syrakuza, toho města slovutných přátel. To uslyševši, jak sv. Hata tak mnoho divuov a rozličných milostí, jenž s nemocnými činieše, pojemši
