z její svaté hlavy sníti a jinú rúchú zaviti, neb ta rúcha byla jest dřieve svaté Alžběty, jejížto svatá Hedvika tetka jest byla. A protož sv. Hedvika tu rúšici až do skončenie s velikým náboženstvím chovala jest. Potom její dci, abatyše, tu rúchu vzemši, mezi jinými svatyněmi položila jest. Ot jejieho těla také svatého krásná vuoně pocházéše a pro jejieho svatého těla Buoh skrze svú svatú milost veliké divy a milosti s rozličnými nemocnými učinil jest. A zvláště jednoho a padesát člověkuov nemocí a velikých neduhuov uzdravila jest, šest mrtvých její svatostí vzkříšeno. Při jejím také hrobu veliká světlost vídána jest, vídáni jsú také v jejiem hrobu čtyři počestní starosty v řízách oblečení, s velikú světlostí stojiec. Mnoho jiných svatých divuov Buoh skrze sv. Hedviku učinil jest, jakž to plně v kniehách o jejiem svatém životě popsáno jest. Proněžto všeliký národ vzdává chválu Bohu na věky věkóm. Amen.
O svatém Bedě tuto se takto píše
Svatý Beda, cný a šlechetný kněz a mnich v Anglitské zemi, mnohými dobrými skutky stkvěl se jest. A kterakžkolivěk z počta svatých jest, však jeho sv. cierkev sv. nenazývá, ale šlechetným. A to pro dvojí věc. Najprvé pro to, neb když pro přílišnú starost jeho oči pošly biešta, jenž byl zrak ztratil, jměl jednoho svého vodiče, jenžto jej vodil po všech kosteléch i po městech, aby všudy Boží slovo kázal. A když jeden čas jeho vodič skrze jedno údolé jeho vedieše, v němžto kamenie mnoho bieše, tehda jemu jím poklamuje vece: „Tuto jest mnoho lidí sebralo a tebe čekají, chtiec od tebe slovo Božie slyšeti.“ V ta doby inhed sv. Beda, mně, by to pravda byla, poče slavně Božie slovo kázati. A když na skonání kázanie bieše pověděl: „Jehožto královstvie mně i vám rač dopomáhati, jakž to obyčej jest, Otec, Syn, svatý Duch, vše jeden Hospodin,“ tak inhed, jakž to se o něm píše, to kamenie odpovědě velikým hlasem: „Amen, cný a šlechetný otče.“ A protož, že jej kamenie cným a šlechetným divně nazvalo anebo,
