Tuto čti o svaté panně Kristině mučedlnici
Svatá Kristina vysokého rodu byla. O niežto se čte, že ji otec na jedné krásné věži se dvanádcti pannami služebnejmi zavřel a tu jí zlaté a střébrné bohy, aby se jim modlila, postavil. A že bieše velmi krásná, mnozí ji u otce snúbiechu, ale přietelé její i starosty nechtiechu ji nižádnému dáti, chtiec, aby tak, Bohóm vždy slúžéci, byla. Tehda sv. Kristina, Duchem svatém naučena, k těm bohóm mrzkú mysl mějíše. A když bylo podlé obyčeje obět bohóm vzdáti, vždy v uokenci obět zchováše. V některé časy otec její k nie vnide, k němužto panny řekly: „Panna naše, dcera tvá, naše bohy potupuje, nechce se jim modliti a za křesťanku se má.“ Tehda otec poče o nie krásiti a ji k službě bohóm nutiti a řka: „Milá dci, na tom mne poslúchaj, mým bohóm se modl.“ K tomu ona vece: „Nenazévej mne svú dcerú, ale toho, ješto chvály duostojen jest, jáť mrtvým bohóm obětovati nechci, ale pravému Bohu Jezu Kristu.“ K nížto otec vece: „Dcerko milá, ne jednomu bohu obětuj, ale i jiným, ať se nerozhněvají.“ K tomu svatá Kristina vece: „Pane, dobře s řekl, pravdy nevěda, jáť obětuji obět Otci, Synu i svatému Duchu.“ K nížto otec: „Když se modlíš třem bohóm, proč také jiných bohuov v čest nemáš?“ K tomu ona odpovědě: „Otec, Syn, svatý Duch vše jeden Hospodin jest.“ Potom svatá Kristina bohy zlaté a stříbrné zlámavši chudým rozdala. K niežto se otec vrátiv, bohuov nenalezl, od jejích dievek, kam by děla, vzvěděv, kázal ji svléci a dvanácti mužóm metlami bíti tak dlúho, že všickni ustali. Tehda svatá Kristina k otci vece: „Beze všeho studu, diábelský člověče a mrzký Bohu, aj, vidíš, že ti, ješto mě bili, ustali jsú, prosiž na svých boziech, ať jich posilní.“ V tu dobu otec svázanú řetezy káza v žalář vsaditi. To matka její vzvěděvši, na sobě rúcho žaloštěmi rozedřela, do žaláře běževši, před svú dcerkú na zemi padla a řkúc: „Má milá Kristino, smiluj se nade mnú.“ K nížto Kristina
