střéleti. A ty šípy, svatých nedocházejíc, zase se vracujíc, mnohé pohany do smrti raniechu. Tehda starosta, vida se na všem zahanbena, s velikým hněvem kázal jim všem pěti stínati hlavy. V tu dobu křesťané, vzpomenuvše ono přikázanie, ješto byl sv. Kozma přikázal, aby sv. Damiána pro dar, ješto od nemocné ženy byl vzal, podlé něho nepochovávali, počechu mysliti, co by z toho bylo učiniti. A když se o to radiechu, přijide jeden velblúd i zavola člověčím hlasem a řka: „Tato sv. těla, nic se nebojiec, spolu položte.“ To se dálo po Božím narození dvústého osmdesátého léta za Diokleciána ciesaře.
O svatém Forzenu tuto se takto praví
Svatý Forzenus biskup, jehožto svatý život svatý Beda popsal tiemto řádem a řka, že když svatý Forzenus, mnoho časuov svatý život veda, skončel, uzře, ano dva anděli k němu jdeta a třetí v uodění s krásným štítem a z blýskavém mečem před ním jde. V tu hodinu uslyše, ano diáblé volají a řkúc: „Předběhněme před něho a proti němu bojujme.“ To řekše, předeň předběhše, počechu se jeho ohněm, naň mečíc, házeti. Ale sv. anděl v uodění, před ním jda, jeho zastieráše a ten oheň pohasováše. Tehda diáblé počechu volati proti andělóm a řkúc: „I co jeho bráníte, však víte, žeť jest rád práznú řeč mluvil. A protož bez pokuty nemá zprávně u Boha býti.“ Jimžto ten anděl v uodění odpovědě a řka: „Nemá liť jiných těžších hřiechuov, pro menšieť hřiechy nezahyne.“ K tomu diábel vece: „Jest li Buoh pravý, člověk tento nikda spasen nebude, neb jest psáno: „Neobrátíte li se k Hospodinu, nepůjdete do královstvie nebeského.“ Tomu anděl omlúvaje jemu vece: „Skrúšenie jest jměl v srdci a často se jest na své hřiechy rozpomínal, ale podlé lidského obyčeje káti se odkládal.“ K tomu diábel vece: „Jakež jest ze zlého obyčeje proti Bohu zhrzel, takež správně má od Boha pokutu za hříchy přijieti.“ K tomu anděl vece: „Suďme se
