všecky dietky, neb Buoh Otec svého syna v dětinské postavě všemu světu na utěšenie jest ukázal. Raduj se, všechen svět, neb všemohúcí Buoh, což jest byl skrze svaté proroky dávno světu slíbil, to jest již pro ny hřiešné, na svět přišed, naplnil. Jehožto na svět příštie zvláště mezi všemi jinými jeden otec svatý jménem Simeon vším srdcem žádáše. Jakožto píše svatý Lukáš ve Čtení, jemužto skrze Ducha svatého bylo odpověno, že neumře, jeliž uzří to nebeské dietě. Proněžto ten svatý kmet, bez přestánie vzdychaje, v svých modlidbách takto řékáše: „Když to bude, bych já, nebožčík starý, svýma očima ohlédal. A kto to vie, kdy příde, kdy li se narodí a budu li já dotad živ, aby jej moji oči ohlédaly.“ A to tak mysle, Ducha svatého vdýchnutím do chrámu šel, a tu vezřev uzřel, ano Jozef a Maria, Matka Božie, děťátko nesú, aby je ustavením starého práva Bohu obětovali. Tehda ten kmet, svatý Simeon, to svaté dietě na svoje ruce vzev, Bohu je obětoval. A že již své dávné žádosti naplněnie uzřel a ihned řekl: „Aj, již teď, milý Hospodine, sluhu svého podlé tvého slova necháš v pokoji, neb jsta již viděly oči moji to, jehož sem dávno žádal.“
O svatém Blažeji
Svatý Blažej biskup byl jest za toho césaře, jenžto slul Dioklecianus a byl jest veliký nepřétel křesťanské viery. Proněžto sv. Blažej, vida velikú nemilost od césaře na křesťany, ode všeho na púšť šel a tu, snažně Bohu slúže, bydlil. Pro jehožto velikú svatost Božím divem ptáci jemu pokrm nosiechu a zvieřata, nic se nebojiec, k němu pitomě přichodiechu a od něho neodešla, jeliž na ně ruku polože, jim své požehnánie dal. Pakli se které zvieře roznemohlo, jakž brzo k němu přišlo, tak ihned uzdraveno bylo. A když jeden čas té vlasti súdce své lidi na lov vypravil a oni vyjevše nic uloviti nemohli, náhodú v tu púšť, v nížto svatý Blažej přebýváše, všedše, veliké mnostvie zvieřat před sv. Blažejem nalezli, jichžto nikterak uloviti nemohše. Tomu se podivivše, svému starostě věděti dali. Jenžto
