uvrhli. Ale sestra jich jménem Beatrix jich těla, z řeky vyvlekši, cně pochovala. V ten čas Lukrecius starosta, jenžto bieše miesto ciesaře zechtěv, jejie zboží i jejiem dvoróm, kázal ji jieti, vele se jí modlám modliti. A když svatá Beatrix nikterakž nechtěla, kázal ji voči mečem prokláti. Tehda jedna dievka svatá, jejížto jmě bylo Lucina, ta její tělo pochopivši podlé svatých její bratří pochovala. Potom starosta Lukrecius, v svaté Beatricí v dvoře se uštědřiv, sezval své přátely, veliké jim hody učinil. A tu tak kvaséce, těm svatým Simpliciovi a Faustinovi a jich sestře Beatrice se posmieváše. V tu dobu jedno děťátko nedávno urodilé, v lóně u své matky leže, ano to všickni slyší, zavola a řka: „Slyš, Lukrecí, ovraždil jsi se a v cizí s zbožie se nevěrně uvázal, proto jsi poddán v moc svému nepříteli diáblu.“ A jakž to dietě brzo vece, tak Lukrecius poče se velikým strachem třiesti. A v tu dobu diábel veň vstúpil, tři v uorlojové hodiny jím lomozil, a tak na těch hodech necně umřel. To vidúce, ješto tu biechu, na vieru se obrátili, všem rozpravujíc, že dědičství svaté Beatricí nevinně odjaté, Bohem na těch hodech pomštěno. Ti světí umučeni jsú po Božiem narození po dvú stú osmdesátého a sedmého léta.
O svaté Martě, ščastné hospodyni Božie Jezu Kristově, tuto čti
Svatá Marta, ščastná hospodyně Jezu Kristova, jehožto v svuoj duom mile přijela, od králového rodu pošla. Její otec byl Sirus, mátě její byla Eukaria. Ten její otec mocné knieže byl, nad několikými vlastmi vládl a zvláště Magdal hrad, městečko Betaní a velikú stranu Jeruzaléma města dědicky držal. Jeho dci, sv. Marta, čistá děvice byla. A když k ní Ježíš Kristus kdy v duom přišel, snažně jemu slúžila a svú sestru Mariji Magdalénu k službě jemu ponúkala, neb se jí tak vidělo, že by veš svět takému hosti nemohl duostojně poslúžiti. A když po Božím na nebesa vstúpení všickni apoštolé po světu se rozešli,
