že mnoho zlého Božím sluhám činíte.“ Tehda ciesařie se rozhněvavše kázášta jej tak dlúho kyji bíti, že na tom miestě skončal a Bohu se dostal. To se dálo po Božiem narození dvě stě a osmdesát léta sedmého.
O životu svaté Nětiše
Svatá Nětiše, dievka přemúdrá, jakž to o ní píše sv. Ambrož, třinádste let vstáři jsúci, pro Jezu Krista krev prolila. A což jí jest v letech scházelo, to jest v ní múdrost nahradila. A když ji jeden čas syn starosty ciesařova zazřel, sobě ji za chot pojieti pomienil a zamyslil. Proněžto mnoho jí daruov dáti slíbil, chtěla li by jemu na tom povoliti. Jemužto svatá Nětiše odpověděla a řkúc: „Odstup ode mne, zlého hřiecha počátku, nebezpečné smrti obroče, nebť již jiného mám než tě, ješto mě spravedlně miluje, jenžto jest krásný, urozený, mocný, silný a nad tě ve všem dobrém předčí. Jehožto matka čistá děvice jest, jehožto otec ženské hlavy nezná. Jemužto andělé slúžie, jehožto kráse slunce i měsiec se divie. Jehožto bohatstvie nikda nescházie, jehožto vóně mrtvé křiesí, jehožto milovánie čistota jest. Tenť mě jest s svým prstenem věčně s sebú sklíčil s pravicí mú a šíji mú okrásil drahým kamením. Ostavil jest ještě znamenie na tváři mé, abych viec jiného milovníka neměla mimo něho. Jehožto svatá krev okrášlila líci mojie a již mi jest ukázal přebohaté poklady, ješto mi chce dáti, ač při něm ustavičným srdcem ostanu.“ Tu řeč znamenitú ten starostin syn, jenž ji milováše, uslyšav, jako bez smysla nemocen se položil. K němužto lékaři přišedše, poznali, že jej pro veliké milovánie túhy nuzie. A když jeho otec poče světie Nětiši k manželství namlúvati, ana se poče, jiným chotem sveličujíc, tomu brániti, poče ciesařuov starosta na jiných ptáti, který by to byl svaté Nětiše chot, do jehožto by moci se svelíčala. V tu hodinu jeden vystúpiv povědě starostě a řka: „Máť Ježíše za svého chotě, do něhožť úfá.“ To starosta uslyšav, najprvé ji lahodnými slovy pokusil a potom proti ní hroznými slovy se obořil. Jemužto svatá Nětiše posmievajíc
