O umučení Božiem
Svatý Jan, apoštol a evanjelista, milostný apoštol Ježíšuov, jenž snažně vše jeho skutky znamenal, píše, že Ježíš s apoštoly vyšel do jedné zahrady před město za potok, jemužto jmě Cedron. Do té zahrady bieše často vcházel, aby tu své apoštoly učil a jim svaté slovo kázal. Proč jest do té zahrady šel a tu jat býti chtěl? To jest proto učinil, nebo byl li by v domu jímán, byl by hospodář přátely svolal, s nimižto Ježíše bráně, byl by mnoho lidí ranil anebo zbil. Tomu Ježíš nechtěl, ale do zahrady šel, aby všem znáti dal, že se v domu krýti nechtěl, ale v zevném miestě doborovolně se postavil. To miesto Jidáš dobře vědieše, neb tu s Ježíšem dřéve často chodil bieše. A když Ježíš v zahradu vnide, propovědě k svým apoštolóm a řka: „Poseďte tuto a jáť odejda maličko pomodlím se. A vy se modlte, abyšte nevešli v pokušenie, totiš aby pokušenie nad vámi nemělo svítězenie. Neb jakžkolivěk mě v pravém člověčenství vidíte, že se dám jieti, vázati i vésti na smrt, však by nebylo ve mně skryto pravé Bozstvie, nemohlo by býti skrze mú smrt hřéšných vykúpenie.“
V ten čas pojem tři apoštoly, sv. Petra a sv. Jana a sv. Jakuba, od jiných apoštoluov podál odjide. A to proto učinil, aby jakež jest na hoře Tábor pojal ty tři apoštoly na svědečstvie, aby se tu jim v blahoslavené světlosti zevil, ty je na modlitbu pojal, aby jim tu truchlé své člověčenstvie ukázal. Tu jest promluvil k nim a řka: „Truchla jest ve mně duše má až do smrti.“ Tu je tělesně promluvil, jako by řekl: „Truchel sem, dokad mú smrtí hřiešných nevykúpím.“ To řek i od těch se tří apoštoluov vzdálil, jako by kamenem dovrci mohl. Tu poklek nahýma kolenoma, svoje svaté ruce k nebesóm zved, se slzami Bohu Otci se pomodlil a řka: „Otče, Bože, muož li to býti, vzdal tento kalich ode mne!“ Strach tělesný jej obchodieše, protož tak, smrti se boje, mluvieše. Všakž ten strach svú svatú milostí ohradil a Bohu Otci svú svatú vóli vzdal a řka: „Ne vuole má, ale tvá
