césař uzřev, kázal svatého Víta a svatého Modesta, svatú Krescencí, pěstúnku jeho, opak ruce sviežíce, přes trám táhnúc uvěsiti. A inhed se vše povětřie proměnilo, země se potřásla, veliká hřímota přišla, chrámové pohanští se obořili a pohanské modly padše mnoho pohanuov zbily. To vše césař uznamenav, pryč odtad běžel, tepa se pěstma v prsi a řka: „Nastojte, že sem od mladého robence přemožen.“ Zatiem anděl Boží ty svaté rozvázal a inhed v tu hodinu vezřevše nalezli se u jedné řeky. A tu se Bohu pomodlivše, skončeli. Jichžto těla jedna bohobojná paní, zevenie od svatého Víta měvši, na poctivém místě pochovala. To se jest dálo od narozenie syna Božieho třístého čtvrtého.
O svatém Quiriku
Svatý Quirikus byl jest syn jedné nábožné panie, jížto sú řékali Julita. Tehda, když ta nábožná paní veliké násilé nad křesťany viděla, vzemši dietě, sv. Quirika, jenž tehdy tří let vstáři bieše, do jedné se vlasti brala. A tu ji pohané, ana dietě na rukú nese, před Allexandrem starostú postavili. To její dvě dietětě uzřevše, od nie sta utekle, od niežto starosta dietě vzem, když nechtěla bohóm oběti vzdáti, kázal ji svlekúc novými žílami bíti. To děťátko, ano matku tepú, vida, žalostivým hlasem plakáše. A zatiem starosta děťátko, na lóně přitúleje a koje je, celováše. Ale dietě za obyčej od něho mrzkoštěmi hlavu obracováše, a jakž to děti činie, na matku se ohlédaje, svými nehty dráše tvář starostinu. Tehda starosta rozhněvav se, děťátko, sv. Quiriaka, s vysokého zchodu doluov svrhl a inhed z jeho svaté hlavičky mozk se rozkydl. To jeho matka svatá Julita, že její dietě napřed do nebes šlo, uzřevši, Bohu chválu vzdala. A starosta ji samu kázal odrúce horkú smolú obliti a potom hlavu stieti. Tak skonavši, Bohu se dosta.
O svaté Marině
Svatá Marina děvice byla jediná dci svému otci, jižto v jeden čas otec v pacholčie rúcho proměniv, jednoho opata poprosil, aby ji v zákon přijal. A když jako jiný mníšek oblečena bieše, všickni
