do dne súdného Bohem zvolen.“ Ta slova uslyšev, svatý Dominik vnitř v duši veliké utěšenie přijal a tu jistotně poznal, že ten zákon jím ustavený bude do dne súdného Božie slovo kázati. A protož, když svatý Pavel všech kazateluov heslo obdržav, v svých epištolách napsal a řka: „My jsme ti, k nimžto jest skonánie světa přišlo.“ To slovo všickni mistři světí vykládajíc, pravie, že ten stav kazatelový má do dne súdného trvati. V tu také hodinu, v níž svatý Dominik na modlidbách ničieše, zevil mu Buoh rozplozenie jeho zákona. A v tom vidění, brzo uzřev, své bratří, ani po všem světu, dva a dva jdúce, slovo Božie káží, uzřel. A tak inhed, odtad vstav do města Tozy šel a v tom kraji mnoho kacieřuov tehdy bylo. A tu jsa, své bratří kázat rozeslal, některé do Paříže, některé do Ispánie a některé do Bononie, aby tam slovo Božie kázali.
Těch časuov blíž před ustavením zákona predikátorového byl jeden mnich sirý svatého Bernharda zákona, svatého života člověk. Ten měl jedno vidomé zevenie a vidieše se jemu, ano svatá královna před svém synem Jezu Kristem, spěvši ruce, klečí, prosiec jeho za všeho světa hřiešné, aby se na ně neunáhloval. V túž hodinu rozličným odpověděním Ježíš matce odpoviedáše a zvláště takto řka: „Matko má milá, co mi již s nimi již viece velíš učiniti? Poslal sem k nim patriarchy i proroky, však jsú se nepolepšili. Potom sem sám k nim z nebes zstúpil a své apoštoly mezi ně rozeslal, avšak jsú se nepolepšili, ale mě i s apoštoly, hanebně trýznivše, na smrt odsúdili. Potom světí mučedlníci, mistři i zpovědlníci mnoho po světu kázali, avšak málo prospěli. Ale, milá matko, k tvé milosrdné prozbě neslušie mi odpověděti, chciť tu milost ještě světu učiniti, dám jim zákon predikátorovej. Ti jim budú kázati a hřiešné na dobrú cestu vésti. Těch neuposlúchají li, muší všechen svět rozličně zamúcen býti a najposléze muším na ně svuoj hněv přepustiti.“
Po těch
