měla ta děvice prositi, to je vše bylo smluveno i zjednáno. Proněžto praví svatý Jeroným: „Zamútil se král pro její prozbu svrchním zamúcením a vnitř s libostí povoluje hrozné vraždy k konání.“ A protož, jakž to staré Písmo pamatuje, král Herodes Božím přepuštěním s svú královú, ztrastný život vedúce, do města Lukduna zahnán a tu u velikém hubenství bydle, hanebně zšel. To se jest dálo po Božiem narození třidcátého třetieho léta.
O svatých Sčastném a Zbožným mučedlníciech
Svatá ta dva mučelníky Sčastný a Zbožný svú krev pro Jezu Krista jsta prolila. O tom se takto píše, že jsta byla jata a před Diokleciánem a Maximiánem postavena. Z nichžto starší do pohanského chrámu veden, aby se modlám modlil. Tehda svatý Sčastný té modle v uobličej podul a inhed ta modla spadši se rozbila. Odtad veden k druhé modle i k třetí a vždy, když jí v tvář podul, tehda vždy modla padla. Naposledy veden k jednomu dřevu, ješto diáblem pohanským bieše posvěceno. Tu svatý Sčastný poklek Bohu se pomodlil a na to dřevo podul a inhed to dřevo z kořen padlo a tu i chrám i modla i oltář vše tiem, když padlo, dřevem zetřieno. To starosta ciesařuov uslyšev, kázal jemu inhed hlavu stieti. V tu dobu jeden mezi ně vstúpiv i zavola a řka: „Křesťan sem.“ A tomu také inhed hlava stěta. Tehda křesťané nevědúce, kterak jemu jmě dějí, jméno jemu vzděli Přispořený, to je českým obyčejem řečeno Zbožný. Křesťané ta těla pochopivše. To pohané zvěděvše, na potupu viery křesťanské když ta těla vykopati chtěli, diáblovým ohromením jsú posedeni. Amen. To se jest dálo po Božiem narození třiestého čtvrtého léta.
O svatém Egidí, to jest česky svatý Jiljí
Svatý Jiljí z města Atenis z králového rodu pošel. A inhed zmládi k učení dán. V tom umění v krátkých letech nad jiné prospěl. A když jednú do kostela šel, jeden nemocný na ulici ležel, almužny u svatého Jiljí prosil, an jemu
