vše tobě dám a Božiemu domu přisvětím. A tak se je stalo. A když v tom okršli, ješto byl svatý Remigius obšel, jeden člověk svuoj mlýn mějieše. Uzřev toho mlýna mlynář, ano sv. Remigius ten mlýn chce také objíti, poče jeho nepoctivě honiti. Jemužto svatý Remigius vece: „Přieteli, nebuď to protivno, abychva tento mlýn spolu měla.“ To mlynář uslyšav, svatého Remigie nekázaně od mlýna otehnal, a jakž to brzo učinil, tak inhed mlýnové kolo opak po vodě se točiti počalo. A to mlynář uzřev, poče volati po svatém Remigí a řka: „Sluho Boží, vrať se, mějva tento mlýn spolu!“ Jemužto svatý Remigius vece: „Ani mně, ani tobě tento mlýn bude.“ A jakž to brzo vece, tak se inhed ten mlýn propadl.
To se také o svatém Remigí píše, že jednú předvěděv, že má hladovité léto býti, veliké stohy obilé stavěti kázal. Jemužto se opilí sedláci posmívajíc, to obilé zažhli. To svatý Remigius uslyšav, tam k uohni šel, a že studeno bieše, hřieti se počal a s pokorným srdcem tak řekl: „Veždy ohen dobr jest, totiš ač je tuto škodný, avšak zhřieti se jest dobrý. Ale ti, ješto sú zažhli, i svým pranárodem viec tuto přepustu na sobě mieti budú, že mužie v ledviech a v třieslech úpast trpěti budú a ženy všecky volavé budú.“ A tak se jest stalo, že v té vsi všickni tu biedu trpěli jsú mnoho časuov, jeliž král odtad je rozehnal. Potom pak svatý Remigius umřel a jeho svaté tělo divně pochováno a ot anjeluov na počestné miesto jest přeneseno. To se dálo po Božiem narození pět set a devaddesát let. Buď Bohu chvála. Amen.
O svatém Hilarí, biskupu
Svatý Hilarius, pitanský biskup, najprvé byl manžel a v tom stavě dceru měl. A v svěckém rúše chodě, duchovnieho stavu život vedl. A potom, když se toho stavu manželského otvedl, tak svatý život vedl, až jest biskupem volen. Potom v tom úřadě jsa, netolik vše město, ale všecku Franskú zemi od kacieřuov obránil. Proněžto jest mnoho nepokoje trpěl a pryč zahoňován. A když
