i potřebným almužnu dávajíc, tak že můž býti nazvána stkvúcie hvězda, ješto jest svých svatých příkladův světlými paprslky všecku Českú zemi osvietila. A že svatá Ludmila v svém poručství vnúčka svého, svatého Václava, jmějíše, tomu jejie čtě, nemilostivá pohanka, závidieci, na svém srdci zlostně zamyslila, kterak by svatú Ludmilu zahubiec, to svaté děťátko, svatého Václava, k pohanským modlám obrátila. A zatiem křesťany v České zemi zahladila, jakžto se jest potom pokusila kněží z země vyhnavši a kostelnie dveře všudy zavírati kázala. To svatá Ludmila zdaleka uznamenavši, do Tejna na hrad se přestěhovala. A tu všicku svatost přijemši, Bohu svú duši poručila. A v túž hodinu dva nemilostivá kati, na její smrt napravená, v jejie pokoj dveře na ni vyrazivše, beze všeho studu svú milú kněžnu nepoctivě trhati počešta. Jimažto ona vece: „Co činíte, zdali toho nepomníta, co sem já váma dobrého učinila?“ To šlechetná světice, jich hřiecha viece než svého beživotie želejíc, mluvíše, ale oni na to nic nepotbavše, závijem jejím svaté hrdlo zatahše, zadavovášta. K nimažto ona, jakž mohla, vece: „Chci, radějšé mi hlavu setněta, ať se v své krvi pro mého Jezu Krista válejíc, svatých mučedlníkův korunu obdržím.“ Na to ta nemilostivá katy nic nepodbavše, jejie svaté hrdlo zatahše, ji zadávili. A tu duši andělé vzemše do nebeské radosti nesli. A potom mnoho svatých divuov skrze svatú Ludmilu Buoh z rozličnými lidmi činil i činí až do dnešnieho dne. Amen. A potom po některých časiech svatý Václav jejie svaté tělo do Prahy z Tejna přinesl a u svatého Jiřie u duchovních panen poctivě pochoval. Amen.
O svaté Alžbětě, kněžně Boží, tuto praví
Svatá Alžběta byla dci krále uherského a inhed od své mladosti, kdež mohla, od tohoto se světa
