rozpači muožem, že což Matka Božie na svém synu prosí, to vše obdrží, neb ona vždy za hřiešné, aby Buoh je k sobě obrátil, bez přestánie prosí a řkúc tak: ‚Aj, milý synu, viz, že jsi ráčil pro hřiešné lidi člověkem býti a z mého života tělesenstvie s přijal. Pomni na to, že s to pro to učinil, aby se nad hřiešnými smiloval, jimžto jest velmi smilovánie třeba.‘ Ktož tehdy ten jest, jenžto se kdy jejie svaté milosti snažně modlil, a neuslyšán, nadarmo se jiným svatým modlí ten, jemužto Maria nechce pomocnicí býti. A ještě nadto viece řku, že jehožto jiní světí prositi nezdržie, to Matka Božie zvláštním úfaním, k svému synu přistúpiec, což prosí, obdrží. Protož, milá Matko Božie, když jsi tak milostiva, my tebe hřiešní prosíme, aby skrze to svaté jmě, že jsi i sloveš Matka Božie, by ráčila před svým milým synem za ny prositi, abychom tento zlý svět přejdúce, tvého milého syna, tebú narozeného, svýma očima ohlédali a s ním v nebesiech bydleli na věky věkoma. Amen.“
O svaté Anastazie
Svatá Anastazia byla rodem z Říma, jednoho velikého a vzácného člověka dcera, ale pohan bieše. Ta se jest naučila svaté vieře ot své matky křesťanky a ot svatého Kryzogona. A když byla vdána za jednoho, jemužto Probilio řékali, vždy se nemocna pořkúc, ot něho se, kadyž mohúc, vzdalováše, neb jí srdce vždy v Boze vřieše, proto vše, což na světě jest, to ji mrzieše. Zatiem uslyšav její hospodář, že sv. Anastazia s jednú děvkú, v sprostném rúše tajéci se, po žalářích běhajíc, pro Buoh vězňuom potřebu dáváše. Kázal ji snažně střieci, tak že zapověděl, aby jie ižádné potřeby ani jiesti, ani píti v domu dali pro mrzkost, jižto k nie jmějieše, zdali by tak núzí sešla, aby se on po ní v svém velikém sboží, šeredně obcházeje, po vóli bydlil. Tehdy ona jako sv. křesťanka, již se do svého života rozpakujíc, žalostivé listy o svém ztrastném bydle sv. Kryzogonu často sláše a on jí utěšené listy zase odsieláše. Potom těch
