jížto Cirilla řékali, k svatému Justinu přišedši, od něho svatý křest přijela. A potom skůro, Bohu nábožně klečiec modléci se, duši pustila. A jejie tělo svatý Justinus podlé svatého Ipolita pochoval. To uslyševše osm a třidceti rytieřuov, že ciesařová Trifonia se dcerú svatý křest přijela, vstavše i [s]text doplněný editorem svými hospodyněmi k svatému Justinovi se brali a všickni svatý křest od Dionyzia přijeli.
Po některých časiech Klaudius ciesař dceru dřievnieho ciesaře Cirillu měl, když se modlám nechtěla modliti, kázal ji zadáviti. A ony rytieře křesťany všecky stínati kázal. Ty se duše všecky Bohu dostaly. Amen. To se jest dálo po Božiem narození dvústého padesátého čtvrtého léta.
Tuto se čte o hodu velebném a slavném Panny Marie, Matky Boží, na nebesa vzetí anebo vznesení
Svaté královny, Matky Boží, na nebesa vzetie aneb vznesenie svatá cierkev po všem světu slaví. O kterémžto vznesení takto se píše: Když byla Matka Božie, jakž sú staří mistři spamatovali, šedesát let vstáři, po svém milým synu na nebesa vstúpenie dvanácet let na tomto světě živa byvši, to v uobyčeji jměla, že všecka místa, tu, kdež Jezus Kristus na kříži umučen, pochován, z mrtvých vstal, na nebesa vstúpil, na všaký den pro miloště navštěvováše, vzdychajíc a túžéc po svém milém synu. A když se jednoho dne jejie srdce u velikém túžení zažhlo, již přílišného túženie snésti nemohla, v ta doby u veliké brzkosti z nebes archanděl Gabrihel k nie stúpil a tu se jí s velikú světlostí ukázav, počestným poklečením se pokloniv, jí jejie skončenie zevi a řka: „Zdráva buď, Matko Božie, královno nebeská, přijmi požehnánie, vzkázanie od svého milého syna, dávajiť to tvé svaté milosti věděti, že třetí den umřeš a již tebe tvój milý syn v nebesiech se vší
