byl. Toť jest ta nebeského krále korúhev krví Jezu Kristovú zbarvená, o nížto po všem světu svatá cierkev přeslavně zpievá a řkúc: „Korúhvě královy vynikají, slaví se svatého kříže spasitelné znamenie.“ Toť jest ten kříž přesvatý, jenž všem dušém nebeské královstvie odmyká, jakž to praví svatý Krizostomus. A protož tyto i jiné mnohé o svatém kříži přepovýšený věci znamenaje mistr Rabanus, v prvých kniehách O chvále svatého kříže píše a řka: „Ó, kříži přesvatý, ó, znamenie přežádné, kto se tebe kdy duostojně nachváliti muož, neb o tobě kdy celosti světu vypraviti, neb, svatý kříži, jsi nám nebeských tajemství zevitel, skrytých Božích pokladuov jsi schovatel. Ty jsi sedmi svatosvatých svatyň správných k správným křesťanóm milostivý dárce, v tobě všickni svatí andělé sporost své radosti vidie, od tebe všeho světa lidé pomocnú moc přijímají, od tebe všecky pekelné moci nad sebú věčně své potlačenie znají.“
A protož toho předůstojného dřeva, rozličné divy Eraklius césař vida, na svatém otci papeži obdržal, aby na čest a na chválu povýšení svatého kříže slavný den ustavil, na věčnú pamět, aby všickni zbožní to v paměti měli, že náš Spasitel pro vše hřiešné na svatém kříži umřel, Boha chváléc, věčnému se příbytku dostali. Amen. To se jest dálo po Božím narození šestistého patnáctého.
O svatém Kornelí tu
Svatý otec Kornelius papež od pohanův velikú nenávist trpěl, tak že Decius ciesař se vším žákovstvem jeho do dalekých vlastí zaslati kázal. A když se po některých časiech sv. Kornelius opět zase se vrátiv, nechtěl modlám se modliti, na smrt jest odsúzen a s ním dvamezcítma jiných svatých, pro svatú vieru smrt přijemše, Bohu se dostali. To se jest dálo po Božím narození dvústého padesátého čvrtého léta.
O svaté Eufemie tuto
Svatá Eufemia byla z Říma kniežecého
