a s velikým skrúšením na svú křechkost vzdychati, prose, aby jemu Buoh ráčil to otpustiti. A zatiem vyslal, aby toho pútníka přivedli. A oni vyšedše jeho nenalezli. Proněhožto biskup lidí sezval, jim přikázal, aby se postiec Bohu modlili, zda by ráčil zeviti, který jest to pútník byl, jenž to jest jemu tak z velikého nebezpečenstvie pomohl. Tehda té noci biskupovi jest zjeveno, že jest byl svatý Ondřej, jenž v pútníkově postavě přišed, od velikého hřiechu biskupa vystřiehl. Potom biskup Boha pochváliv, všechny své dny svatému Ondřeji rád slúžil a Bohu se dostal.
O Barboře svaté, životě mučedlnice božie
Za dávných časuov, za nichžto kralováše Maximianus césař, byl jeden vzácný bohatec jménem Diaškorus v tom městě, ješto Nikomedia slove, a byl pohan a křesťanské viery veliký protivník. Ten jmějieše jednu dceru, té jméno Barbora. Ta jest byla v tělesné lepotě velmi krásná a Jezu Kristova služebnice velmi snažná. Jenž bieše jediná otci svému, velmi ji otec milováše, tak že ji choval na jednom vysokém a bezpečném domu, aby jie ne každý mohl snadno vídati. A když k tomu přišlo, že ji mnozí velicí lidé na otci prosichu, otázal jí otec, chtěla li by za jednoho muže mocného a bohatého jíti. K tomu ona odpovědě a řkúc: „Otče milý, nečiň mi té křivdy, nebť bych velmi radějši ot meče sešla, než bych za kterého muže jíti povolila. Uslyšav to její otec, nerodil ji na tom zamútiti, že tak ji nechav, krásně ji na tom domu chováše. Zatiem otec její Diaškorus král kázal sobě jeden duom krásný dělati. Proňžto pozvav k sobě mistruov a dělníkuov, rozkázav jim všecko dielo a zvláště, aby na polodne dvě okence učinili, i jel pro jedny pilné potřeby odtud pryč. Tehda svatá Barbora, z svého pokoje šedši a to dielo ohledavši, uzřela, ano dvě okenci
