všecky spáliti. Tu hodinu svatý Matúš, té duchovní královně se zeviv, ten oheň pohasil. A zatiem se sien králova zažhla a jediné král [s]text doplněný editorem synem utekl, a jiní všickni lidé i z domem uhořeli. Tehda diábel jal se kralovicem pro otcovy hřiechy lomoziti. A on vstav i šel k robu svatého Matúše a inhed uzdraven, ale král, otec jeho, omalomocněl. A když mu nikdež pomoci nemohli, velikým hořem svým se mečem proklál. A lidé sebravše se, bratra té královny Epigeny, jehožto byl dříve svatý Matúš pokřtil, králem učinili. A ten mnoho let kralovav, křesťanskú vieru slavně vplodiv, po všie Múřenínské zemi kosteluov nadělati kázal. Potom syn jeho králem byl, ten také znamenitě křesťanskú vieru plodil. A ta dva čarodějníky Zaroes a Arfaxat od toho dne, jakž svatý Matúš kralovice vzkřiesil, viece se nesměla ukázati, ale do dalekých vlastí, do královstvie Persarum, sta utekla. A tam ta apoštolé sv. Šimon a Juda je nalezše, svatým Písmem přehádavše, pryč zahnali. Amen. To se jest dálo po Božím narození čtyřidcátého sedmého léta.
O svatém Mauricí, mučedlníku Božiem, tuto se takto praví
Svatý Mauricius, mučedlník Boží, byl vejvodú i starostú nad velikým svatém zborem, kterýžto zbor slovieše Tebeorum, neb jsú byli z toho města, ješto Tebea slove. V němžto městě sto bran bylo a ležie v stranu Arabské země. Ten svatý zástup Tebeorum svatý Jakub apoštol na vieru obrátil. A když Dioklecianus a Maximianus, ješto sta kralovala po Božiem narození dvě stě a osmdesát sedm let, viery křesťanské nenáviděšta, chtiece křesťany ovšem na vše strany zahubiti, poslašta po všech vlastech, tu, ješto křesťané bydléchu, listy, takto řkúce: „Což bylo múdrosti kterú nesnadností nalézti, by z jedné strany veš svět stál a z druhé strany jediné
