tovařistvem připuzen, aby zemi kopajíce, na plecí k dielu prst nosili jednoho. A tak tam šedše, nalezli jednoho kmeti starého, an prst nosí. Jemužto svatý Ciriakus a svatý Sizinius snažně nositi pomáhala. Potom svatý Ciriakus v žalář vsazen. A když tu dlúho seděl, kázal jej starosta ciesařuov vyvésti. Tehda v tu hodinu, v nižto jeden služebník starostův jménem Apronianus svatého Ciriaka z žaláře vedíše, přijide hlas z nebes a řka: „Poďte, požehnaní otcové, a přijměte královstvie nebeské.“ To Apronianus uslyšev, v Jezu Krista uvěřil, svatý křest přijal a tak před starostu, chvále Jezu Krista, přišel. K němužto starosta vece: „Po ně s ty se také křesťanem učinil.“ Apronianus vece: „Běda mně, že jsem mé dny u tebe tratil.“ K tomu starosta vece: „Zajisté s ztratil všecky své dny.“ A inhed jemu kázal hlavu stieti. Potom pak ta dva svatá Saturninus a Sizinius když modlám oběti vzdáti nechtěla, dlúho je mučivše, oba stěli.
V ty časy mějieše Dioklecianus ciesař dceru, jiežto Artemia řékali, v niežto diábel bieše. A když ji diábel rozličně trýznieše, často voláše a řka: „Nevyndu z tohoto člověka ani z toho těla, jeliž svatý Ciriakus sem příde.“ V ten čas svatého Ciriaka kněze přivedechu, poče diábla zaklínati, aby z nie vystúpil. K němuž diábel vece: „Chceš li, ať vyndu, ukaž mi, kde bych opět vstúpil.“ Sv. Ciriakus jemu vece: „Aj toť, tělo mé, můžeš li, vstup v ně.“ K tomu diábel vece: „V tě vstúpiti nemohu, neb tvé tělo se všech stran svatými znameními jest ostraženo. Ale věz to, vyženeš li mě z toho těla, vždyť to připravím, že musíš do Babylonské země jíti.“ A když diábla svatý Ciriakus vyhnal z toho těla, poče ta Artemia volati a řkúci: „Aj toť, v toho Boha věřím, o němžto sv. Ciriakus káže.“ V tu hodinu sv. Ciriakus ji pokřtil. A potom Dioklecianus dal svatému Ciriaku duom, v němžto bezpečně bydléše. Přijidechu poslové od krále Persarum, prosiec Diokleciána, by svatého Ciriaka do jich vlastí poslal, aby
