řékati ustavil. A potom zjednav epištoly a Čtenie i rozličného pořadu zjednánie, které kdy rok do roka čísti způsobiv, z Betléma papežovi a kardinálóm poslal. A to jest vše potvrzeno až do dnešnieho dne. Potom skonav, v starosti svá léta, byv živ na světě osm a devadesát let a šest měsiecuov, skončal a blízko od Božího hrobu pochován. To se dálo po Božím narození třístého šedesátého čtvrtého.
O svatém Remigí tuto se takto praví
Svatý Remigius, jakž to dávná knieha pokládá, krále franského i jeho zemi na křesťanskú vieru jest obrátil. A mějíše hospodyni bohobojnú, té jmě bylo Godoldis, ta se velmi snažieše, chtiec svého hospodáře na křesťanskú vieru obrátiti, i nemožieše. A když po některém času syna jměla, pokřtiti jeho chtěla, ale král nepřepustil. Avšak ona dotad krále za to prosila, až jest jeho křtíti odpustil. A jakž brzo pokřtěn, tak inhed umřel. Protož král k nie vece: „Již to vidíme dobře, že váš Buoh Ježíš chaterný Buoh jest, že tohoto dietěte, skrze něhožto viera křesťanská mohla by se zploditi, nemohl jest jeho živiti.“ K němužto ona vece: „Já sobě za veliký dar od mého Boha mám, že mi mého prvorozeného syna k sobě pojem, bohatějšie královstvo, než tvé jest, jemu na věky dal.“ A když potom opět počevši syna druhého urodila, jeho také pokřtiti kázala. A jakž brzo pokřtěn, tak se roznemohl, tak že se do jeho života rozpakováchu. K niežto král vece: „Zajisté mdlého Boha jmáš, všelikého ve jmě jeho křtěného živiti nemůže. A by jich tisíc urodiec pokřtila, všickniť zemrú.“ Avšak se jest tak nestalo, ale to dietě zdrávo z té nemoci vstalo a po svém otci smrti slovutně kralovalo. Matka jeho přenábožná, vždy po tom stojieše, chtiec krále na křesťanskú vieru obrátiti, ale on se tomu všemi činy bránieše, avšak potom, jakž Buoh chtěl, vieru křesťanskú přijem, se pokřtiti kázal. A pozvav k sobě sv. Remigí, promluvil k němu a řka: „Chci tento kostel řémský
