„Ó, svatá blažená duše, blaze tobě. Jakež si na tomto světě činil, takež jsi na svém skončení nebeskú odplatu přijal.“ A když muž Boží Antonius, čím by hrob svému svatému tovařiši učinil, nejmějieše, na tom miestě dva lvi přiběhše, hrob vykopavše, na les sta běžala. A muž Boží Antonius, těla svatého Pavla pochovav, sukni jeho, jenž z palmového listie bieše otkána, vzal a v té sukni na najvětšie hody chodil. To se dálo po Božiem narození po dvú stú po sedmicát a po sedmi letech.
O svatém Remigí
Svatý Remigius, mistr svatého Písma znamenitý, jehožto jest narozenie jeden svatý pústenník u vidění předvěděl. O tom se také píše, když Franská země od jedněch svých protivníkóv veliký nepokoj a válku trpieše, jeden svatý přísedník, jenž tu sedě, bieše oslnul, bez přestánie za mier a za pokoj Franské země Boha prosieše. Jemužto se anděl zjevil a tak řka: „Věz to, že ona paní, jiežto Cilina dějí, počne a porodí syna, jemužto bude jmě Remigius. Tenť bude, jenžto Franskú zemi k mieru a ku pokoji přivede a od nepřátel obrání.“ To viděnie ten přísedník viděv, do domu té panie Ciliny přišed, své viděnie jí pověděl. Jemužto ona, proto, že stará bieše, když neuvěřila, ten přísedník k ní vece: „Věz to, že to, coť sem řekl, tak se stane a to tobě znamenie, když to dietě odchováš mlékem tvých prsí, moji oči pokropíš a inhed mně zrak navrátíš.“ A když se to všecko, jakž byl ten řekl přísedník, stalo, sv. Remigius, když k svým letóm přišel, kdež mohl, od světa zdaloval se.
A zatiem, když dvadceti let stár byl, v tom městě, ješto Remis slove, arcibiskupem ode všie obce zvolen. Těch časuov Klodoneus králem v Frančské zemi bieše. Ten král, v pohanské vieře jsa, velmi nábožnú křesťanku královnu měl a ta jeho nikterakž na křesťanskú vieru obrátiti nemožieše. A když jednú veliká vojska z Němečských zemí naň do Franské země tiehniechu, král Klodoneus Bohu křesťanskému slib učinil, pomohl li by jemu od těch Němčuov, chtěl by křesťanskú vieru přijieti. A když se jemu po
