a tu se tajiec, Bohu snažně slúžiec, v pústeníkovým rúše bydléc, svój život konala. Tu Bohu poděkovavše, to svaté tělo s velikú ctí pochovali. To se jest dálo po Božím narození devadesátého čtvrtého léta.
O svatém Dionýzi tuto se o něm takto praví
Svatý Dionyzius, Boží mučedlník, svatým Pavlem jest na víru obrácen. O tom se tak píše, že když toho dne náš Spasitel, na kříži pně, umřel, všecko se povětřie zatemnilo. Všickni staří múdří, ješto v tom městě, ješto Atenis slove, bydléchu, tu spolu sediechu, nemohli nalézti, proč by se v tu hodinu slunce zatemnilo, neb jest tehdy tomu přirozený čas nebyl. A protož, jakž to se v těch kniehách svatého Písma v Školastice píše, že ti mudrci k tomu cíli přihnáni, že jsú řéci musili, anebo Buoh, jenž jest nade vším přirozením něco trpí, anebo všeho světa přirození řád se v sobě proměňuje. Potom těch časuov ti mudrci z toho města s měšťany oltář jeden učinivše, nad oltářem takto napsati kázali: „Toto jest oltář ještě Boha neznámého.“ Neb ten tehdy obyčej bieše, že nad pohanskými oltáři ve jmě, jehožto oltář byl učiněn, veždy napsachu. A když rozliční lidé tu chtiechu oběti obětovati, tehdy mudrci zabrániechu a řkúc: „Tento Buoh našich obětí nepotřebuje, ale klekánie před jeho oltářem a nábožných srdcí pokorné pokloněnie.“
Zatiem, když v těch časiech svatý Pavel do toho města Atenis přišel, sebravše se mudrci k němu, počechu se s ním z Piesma hádati a někteří proti němu pomlúvati a řkúc: „Najspieš jest tento nových diábluov provolávač, jenž nám zvěstuje jich skóro příštie.“ A tak se s ním dlúho hádajíce, vedli jeho do té ulice, tu, ješto mudrci bydléchu. A tu k němu promluvichu a řkúc: „Nové sú toto věci, ješto nám zvěstuješ, chcem o tobě věděti, odkad to pocházie, co se skrze to rozumie.“ V tu dobu svatý Pavel poče všecky
