že byl jeden sluha Boží těžkú nemocí dlúho nemocen, tak že již s pokorú trpěti nemožíše. Tehda anděl k němu přišed, dal jemu volenie, anebo v očistci jednu hodinu přebyti, nebo tu těžkú nemoc na světě devět let trpěti. Tehda ten sluha Boží vděčně přijem v očistci jednu hodinu přetrpěti. A když skonav, s tohoto světa do očistce přída, málo pobyv, na anděla zvola a řka: „Anděle Boží, proč nade mnú hýříš, totiž křivdíš? Slíbil s mi jednu hodinu, abych v očistci přetrpěl, a již jest sto let minulo, jakž jsem tuto.“ K němužto anděl vece: „Já proti tobě nekřivdím, neb jedno čtvrt jedné hodiny v očistci si přebyl.“ K tomu ten sluha Boží vece: „By mi bylo tepruv voliti, raději bych tisíc let, na světě jsa, těžkú nemoc trpěl, než jednu hodinu v očistci přebyl.“ A protož praví svatý Augustin: „Všemohúcie moc a múdrost Boha Otce ta je to uměla způsobiti, kterak hrozně všeliká duše má očištěna býti, kteráž má duostojně z Bohem v nebesiech bydleti.“ Druhé slušie znamenati, že duše v očistci diáblé mučie, neb by to neslušelo, by je andělé mučili a vidúc, že s nimi vskuoře v nebeském královstvie bydleti budú. Ale podobné je tomu věřiti, že svatí andělé v očistci duše navštěvují a je, aby pokorně trpěly, ponúcejí. A nadto ty duše v očistci mají dvoje oblehčenie. Jedno, když se co na světě dobrého děje, skrze něžto mají svých muk ukrácenie. A druhé, že jistú naději mají, že někda odtad vyndúc v nebesiech se na věky radovati budú.
Třetie slušie věděti, kde jest očistec. Tu praví svatí mistři, že jest jedno miesto blíž pekla, kteréžto miesto slove očistec. A také praví svatí mistři, že Božie mocná spravedlnost rozličným dušém pro rozličnú věc rozličná miesta jich očistčenie zpósobila jest. Některým dušém pro jich spěšnějšie zproštěnie, aby se někomu dobrému zeviec, spieše zproštěny byly. Některým počiščenie dáno jest tudiež, ješto jsú zhřešily,
