Čtvrté, ktož na to listy jmá. Páté, ktož kúpí. Šesté, komuž spadá po dědičství. Sedmé, komuž darem dadie. Takež všickni světí, což jich jest v nebesiech, každý některým tiemto právem nebeské dědičstvo držie. Jedni jsú, jižto Bohu v své tichosti slúžiec, po vše časy před jeho veleslavenstvím stojiec, na všem se s jeho svatú vuolí sjednávajíc, svým sladkým pěním vše nebeské královstvo obveselujíc, poselsky všechen svět ostražujíc, všecky krále i kniežata zvláště v svém poručství chovajíc, dušém do nebes radostný próvod dávajíc, lidského spasenie mnohými činy hledajíc, o hřiešné lidi s diábly bojujíc. Těmi i mnohými jinými činy Bohu snažně slúžiec, nebeské dědičtvo sú vyslúžili. To jsú světí andělé, o jichžto blažení a jich tichosti Syn Boží pověděl ve Čtení a řka: „Blažení jsú tiší, nebo budú vlásti zemi.“
Druzí jsú, ješto držie dědičstvo nebeské, neb jsú, svój statek za to davše, proměnu vzeli. To sú světí apoštolé, z nichžto jeden když Ježíše místo všech otázal a řka: „Aj toť, všecko, což sme měli ostavivše i šli jsme po tobě, což nám tehdy bude, totiž kterú za to odplatu míti budem?“ K tomu jim Ježíš odpověděl: „Stokrát viece vezmete a věčný život mieti budete. Aj toť, krásná proměna.“ Toť jsú ti světí apoštolé, jichžto hlas jako zvučná trúba po všem světu svatú vieru provolal jest. Toť jsú ti svatí apoštolé, s nimižto jest Buoh tak slavnú milost učinil, že je ze všeho světa národa zvláště sobě zvoliv, s nimi po světu chodě, jim nebeská tajemstvie zevoval. Toť jsú ti svatí apoštolé, ješto jest Hospodin tak miloval, že jich již sluhami nazývati nechtěl, ale přátely je nazval. A tak je u veliké cti jmieti chtěl, že jim jest milostivě propověděl a řka: „Kto vás poslúchá, mne poslúchá, a kto vás přijímají, mě přijímá.“ Toť jsú ti svatí apoštolé, ješto jsú, z nebeské studnice rozum svaté viery plodiec, vešken svět ovlažili.
